Krizová intervence pro neslyšící je specifická tím, že se v malé komunitě lidé navzájem znají

Krizová intervence pomáhá lidem, kteří potřebují urgentní psychickou pomoc. Jaké možnosti mají neslyšící, pokud službu potřebují využít? V čem všem je specifická krizová intervence pro neslyšící a co v České republice v této oblasti chybí? O své zkušenosti se s námi podělila Mgr. Kateřina Holubová.

Můžete našim čtenářům vysvětlit pojmy krizová intervence a krizový intervent?

Krizová intervence (dále KI) je forma okamžité odborné pomoci pro lidi, kteří se nacházejí v akutní psychické krizi. Ta může být vyvolána něčím náhlým, jako je ztráta blízkého, nehoda, rozvod, nemoc nebo jiná traumatická situace, kterou člověk nedokáže sám zvládnout obvyklými způsoby. Cílem této intervence je stabilizovat situaci, snížit intenzitu aktuálního emočního prožívání, poskytnout podporu a pomoci klientovi najít cesty, jak situaci zvládnout.

Nejedná se tedy o dlouhodobou pravidelnou terapii, ale o okamžitou pomoc pro stabilizaci. Součástí intervence může být i nasměrování na další odbornou pomoc jako třeba psychoterapii, návštěvu organizace apod.

Proč je potřeba se zabývat krizovou intervencí pro neslyšící?

Tyto psychické krize se nevyhýbají ani neslyšícím a nedoslýchavým lidem. Mohou je prožívat stejně a mohou tedy i tuto formu podpory potřebovat. Průběh samotné krizové intervence u nich ale může být specifický.

V čem například?

Vychází to z toho, jaké jedinečné vlastnosti má tato skupina. Když to zjednoduším a zobecním, tak hlavní je jazyk, kterým klient komunikuje. Intervence probíhá buď v češtině, ať už mluvenou, či psanou formou, nebo může probíhat v českém znakovém jazyce (ČZJ). Na to nasedají další záležitosti – někdo může telefonovat, jiný bude potřebovat, aby měl intervent zapnutou kameru, aby viděl na ústa a mohl tak kombinovat zrakové a zvukové informace. Jiný bude potřebovat simultánní přepis. Mluvčí ČZJ mohou potřebovat přítomnost tlumočníka z a do ČZJ, ať už online formou, nebo prezenční. Další potřeby mohou vycházet z používání kompenzačních pomůcek. Je to velmi individuální. Dalším specifikem, které je v mnohých situacích problematické, je skutečnost, že intervenci v řadě situací nelze udělat anonymně.

Kateřina Holubová na konferenci Pražský post-surdopedický den 2021

Jaké existují zdroje v českém jazyce o intervenci pro hasiče, zdravotnické záchranné služby a policii?

Asi největší projekt k tomuto byl před deseti lety a měl název EUNAD. V rámci něj se konala konference, které se zúčastnilo i několik českých psychologů. Výstupem byly mimo jiné i materiály pro integrované složky. V této souvislosti proběhlo také pilotní školení pro psychology a interventy Integrovaného záchranného systému (dále IZS), zúčastnili se ho i další odborníci, vč. studentů psychologie. Cílem bylo prohloubení znalostí a dovedností v oblasti práce s lidmi se zrakovým a sluchovým postižením nebo zdravotním postižením v době krize, katastrof a krizových událostí, sdílení zkušeností… O existenci dalšího takového projektu v podobně velkém rozsahu bohužel nevím.

Jsou hasiči, záchranáři a policisté plošně zaškoleni pro situace, kdy by potřebovali při své práci komunikovat s neslyšícími osobami?

Existují různé materiály, zejména ty, které vznikly v rámci projektu EUNAD. Vím také, že část pracovníků, jakými jsou krizoví interventi Policie ČR a Hasičského záchranného sboru, procházejí na některých pracovištích přípravou i pro tyto specifické situace. Někteří hasiči mají k dispozici i komunikační karty. Je také dostupná aplikace První psychická pomoc, která je určena mimo jiné i pro příslušníky bezpečnostních sborů. Jedná se o aplikaci nabízející strukturovaný přístup pomoci ke stabilizaci člověka, který se dostal do náročné situace. Součástí aplikace je kolonka „Specifické skupiny“, kde mohou příslušníci zjistit, jaké jsou obecné zásady pro krizovou komunikaci s člověkem z těchto skupin a získat i bližší informace o lidech neslyšících a nedoslýchavých. Nejsem však už dopodrobna obeznámena s tím, zda je tato příprava či školení aplikována plošně napříč celou ČR a bohužel netuším, do jaké hloubky se tato témata probírají v základní odborné přípravě u příslušníků integrovaného záchranného systému.

Jaká se neslyšícím osobám momentálně nabízí krizová intervence? (I případné informační materiály, webové stránky).

Nejčastěji to probíhá u standardních poskytovatelů krizové intervence (většinou krizových center či linek) s přepisovatelem nebo tlumočníkem. Není to ideální, ale jiné možnosti v současné době moc nejsou. Ještě existuje tzv. Linka pro neslyšící od Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR. Ta se věnuje spíše domácímu násilí, nejedná se však o krizovou intervenci tak, jak ji známe, nepracují tam interventi, ale je to tzv. prvokontakt. Tím je neslyšící člověk vyškolený v komunikaci v krizi a jeho úkolem je zjistit, o co jde, a přesměrovat klienta na konkrétní službu, už rovnou s tlumočníkem, a případně ještě dopomoci s formulací zakázky (to, čemu se chce věnovat), což je pro některé klienty velmi nápomocné. Následná krizová intervence se už provádí se slyšícím interventem za pomoci tlumočníka. Tato forma služby má samozřejmě své výhody i nevýhody. Zatím není nikde možnost mít krizovou intervenci přímo v českém znakovém jazyce (ČZJ). Má to totiž řadu úskalí, například nemožnost anonymity nebo fakt, že se mluvčí ČZJ mezi sebou často znají a občas je problematické se v krizi spojovat s někým, koho člověk zná nebo zná mnoho lidí, kteří znají jeho. Obzvlášť když se jedná o velmi citlivé téma.

Stříbrná pamětní medaile UK, foto Michal Novotný, Univerzita Karlova

Mohou být i některé další organizace nebo uskupení prvokontaktem?

Určitě řada organizací, kde pracují například sociální pracovníci nebo lidé, kteří znají síť podpůrných služeb. Jen je třeba jasně vysvětlit klientům, co mohou od prvokontaktu očekávat, a že se nejedná o krizového interventa či o pracoviště poskytující krizovou intervenci nebo jinou formu psychologické pomoci. Cílem je nasměrovat je na správné kontakty.

Jak fungovala pomoc během pandemie nebo situace spojené s válkou na Ukrajině?

Pokud se bavíme konkrétně o neslyšících – mluvčích ČZJ, během pandemie fungovala krizová intervence v českém znakovém jazyce spíše na bázi dobrovolnictví. Ještě s jednou neslyšící psycholožkou a zároveň interventkou jsme se rozhodly přidat se k psychologům a dalším odborníkům, kteří v té době nabízeli své služby pro bono. Dočasně jsme mluvčím ČZJ tuto službu nabídly, protože jsme viděly, že nic takového bohužel není. Obdobně to bylo na začátku války na Ukrajině.

Další krizová událost, střelba na Filozofické fakultě univerzity Karlovy, se konkrétně přímo dotkla komunity neslyšících. Vy sama jste se v následné krizové pomoci velmi angažovala a obdržela jste za ni a za další formy podpory Stříbrnou pamětní medaili Univerzity Karlovy. Můžete nám přiblížit nějaké zkušenosti s krizovou intervencí po této události?

Co se týče střelby na FF UK, bylo to komplexnější. Poskytovala jsem a stále poskytuji krizovou intervenci v českém znakovém jazyce v rámci Centra Paluba FF UK, což je centrum, které řeší otázky spojené se specifickými potřebami na FF UK. Je tam se mnou k dispozici i moje kolegyně, která poskytuje KI pro studující s poruchou autistického spektra, u kterých může být průběh KI také specifický. V prvních měsících mi v krizové intervenci pomáhala externí slyšící interventka, která na komunikační úrovni ovládala český znakový jazyk. Pomohla nám tehdy i řada tlumočníků a přepisovatelů, kterým jsem dodnes vděčná. Takováto forma pomoci probíhala i ve spolupráci se studujícími. Na FF UK funguje spolek Peerko, který je složen ze studentů psychologie s výcvikem v krizové intervenci. Při práci se studujícími nepoužívá standardní KI, ale jen její prvky a také prvky peer (podpora poskytovaná lidmi ve stejné nebo podobné situaci). Jeden z členů ovládal ČZJ, občas jsme tedy pracovali v tandemu, podobně jako ostatní studenti spolupracovali s externími seniorními krizovými interventy.

Kateřina s rektorkou UK Milenou Králíčkovou

Ukázaly tyto situace, že České republice něco v této oblasti chybí?

Ano: komplexní podpora pro krizové situace, a zejména dostupná nonstop, pro neslyšící a nedoslýchavé lidi chybí dlouhodobě. O tom se ví, ale když se stane něco, co zasáhne větší množství lidí, je to vidět obzvlášť. Nicméně není to podle mě ani tak o personálním zajištění. Pár neslyšících či nedoslýchavých interventů tady máme, jeden je rodilý mluvčí ČZJ, dva mají velmi dobré kompetence v ČZJ. Potíž je spíše s těmi specifiky – anonymita, komunita, ve které se lidi znají. To, že se navzájem známe, se sice do jisté míry řešit dá a řeší se to, protože jsme zároveň psychologové a nemohli bychom jinak s neslyšícími lidmi vůbec pracovat. Ta anonymita je ale občas problém. Další věc je pak to, jak to u poměrně malé komunity systémově udělat. Pokud je nějaké velmi náročné období pro více lidí, typicky třeba válka, tragická střelba podobná té, která se stala na fakultě, nebo covid, dalo by se to vymyslet. V „klidnějším“ období, kdy bude poptávka od komunity výrazně menší, je to vzhledem k jejímu počtu složitější – muselo by se to kombinovat s poskytováním krizové intervence i pro slyšící lidi, aby mělo smysl být někde na „krizové lince“ zaměstnaný. Ideální by bylo mít v rámci nějakého komplexního pracoviště krizovou intervenci mimo jiné i pro neslyšící a nedoslýchavé lidi, kde by nebyla jen KI, ale i další služby zaměřující se na psychiku. Takové však zatím nemáme.

Krizoví interventi ovládající český znakový jazyk tedy nechybí?

Krizoví interventi s vysokými kompetencemi v ČZJ jsou, avšak nikdo z nich ji zatím neposkytuje veřejnosti např. přes linku nebo pracoviště s nonstop přístupem. Poskytují ji spíše v rámci svých zaměstnání, tedy v rámci práce psychologa na klinickém pracovišti nebo pouze na FF UK nebo ve škole pro sluchově postižené. S poskytováním krizové intervence přes tlumočníka, jak online, tak i prezenční formou, mají někteří mí kolegové zkušenosti a ačkoli to mělo svá specifika, byly to zkušenosti vesměs pozitivní.

Jaké jsou zkušenosti ze zahraničí, které by k nám bylo možné zavést?

Zkušenosti s krizovou intervencí jsou v některých státech dobré, pokud jsou dodržena určitá pravidla vyplývajících ze specifik. Zpravidla je intervence v zahraničí poskytována v rámci psychologického pracoviště určeného pro neslyšící a nedoslýchavou klientelu. Myslím, že důvod, proč je to u nás zatím jinak, je v tom, že neslyšící psychologové ovládající plynně národní znakový jazyk jsou v zahraničí mnohem delší dobu než u nás. V České republice takoví psychologové dostudovali před několika lety. Dalším důvodem je možná to, že v některých státech jich je zatím mnohem více. U velkých států se navíc ve větším prostoru lépe řeší to, že se komunita mezi sebou zná. Je to hodně vidět u krizových intervencí online, kdy se může spojit intervent z jiného koutu země, který už lidi z komunity na druhé straně kvůli vzdálenosti prakticky nezná, typicky například v USA.

Děkovná řeč při předávání pamětní medaile

Jaké proběhly průzkumy a studie k tématu krizové intervence pro neslyšící? Jaké hlavní poznatky přinesly?

Nejčastěji se zaměřovaly na to, jaké mají neslyšící a nedoslýchavé osoby potřeby v kontextu traumatických událostí. Typicky se jednalo především o specifika různých způsobů komunikace v krizi a jako zásadní se ukazovalo mimo jiné například rozlišování mluvčích znakových jazyků a mluvčích mluvených jazyků, tedy skutečnost, že mluvčí znakových jazyků nemusí vždy rozumět psané formě mluveného jazyka a že ne všichni lidé s vadou sluchu ovládají znakový jazyk. Na základě těchto poznatků vycházela různá doporučení pro psychosociální podporu.

Co vás poskytování krizové intervence učí, co vám dává?

Kromě práce pod tlakem nebo sebepoznání mě učí také pokoře a vděčnosti za to, co v životě mám právě teď. Často mi připomene, že zítra to může být jinak. To je věc, kterou si v toku života mnohdy neuvědomuji, a některé případy mě vždy donutí se na chvíli zastavit a zvědomit si to. A jsem za to ráda, jsou to pro mne velmi potřebné okamžiky.

Konkrétně u neslyšících klientů pro mne zpočátku bývaly náročné momenty, kdy byl neslyšící klient v situaci ohrožení sebevraždou, a jeho myšlení, pohled na svět byl výrazně ovlivněn dlouhodobou velmi malou informovaností, částečnou jazykovou deprivací a tím, jak vypadalo vzdělávání neslyšících lidí za socialismu. Toto byly situace, díky kterým jsem si uvědomila mnohé, které mě nejvíce posunuly – profesně i osobně.

Připravila: Mgr. Lucie Brandtlová, publicistka Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených, z. s.

Fotografie: Michal Novotný, Univerzita Karlova; Škola Výmolova, archiv konference Pražský post-surdopedický den 2021, Lucie Křesťanová a archiv Kateřiny Holubové