Logopedie vede k sebevědomí a sebevyjádření

Logopedie se nevěnuje jen správné výslovnosti hlásek, jak se někteří lidé domnívají. Je to komplexní obor zabývající se diagnostikou a léčbou poruch vývoje řeči, jazyka a sociální komunikace. Lidé všech věkových kategorií mohou s pomocí logopedů překonávat bariéry, které jim brání plnohodnotně komunikovat s nejbližšími i s okolním světem. O tom, jak logopedie funguje a jaké nástroje používá k tomu, abychom všichni mohli lépe vyjádřit, co máme na srdci, jsme si povídali s klinickou logopedkou Barborou Richtrovou.

Jaké jsou nejčastější poruchy vývoje jazyka a řeči, se kterými se u dětí setkáváte?

Nejčastěji ke mně do ambulantní péče chodí děti s narušeným vývojem jazyka nebo řeči, to znamená s vývojovou dysfázií, poruchami plynulosti řeči (koktavost nebo breptavost), poruchami autistického spektra a selektivním mutismem, ale velká skupina dětí má i myofunkční poruchy (narušení svalové činnosti – pozn. redakce). S většinou jmenovaného se pojí obtíže s vyslovováním hlásek. Vcelku často mám v ordinaci i děti s převodní nedoslýchavostí. A všechny tyto diagnózy spojuje to, že děti jsou více emočně a sociálně nezralé, jsou dráždivější a mohou mít úzkostnější prožívání.

Čím to je?

Faktorů je hodně. Jednak jsou to faktory neurovývojové. Obecně je dáno, že děti jsou zranitelnější v emočně-sociální oblasti do doby, než jejich mozek dozraje a k tomu se přidá neurobiologický faktor, že mozek má nějaké strukturální nebo funkční změny. Z toho je zřejmé, že emočně-sociální kompetence budou více negativně ovlivněny. Navíc kvalita jazyka a rozumění podmiňuje emočně-sociální pohodu. K tomu všemu se přidává i velký vliv environmentu (vnějšího prostředí), které je velmi stresové, rychlé, plné „blikajících“ technologií, jednoduchých jídel atd. Rodiče jsou také ve stresu, jsou na ně kladeny velké nároky. A děti projektivně ten stres a tlak pociťují taky.

Rodiče jsou dnes možná až moc informovaní a trochu se vytrácí selský rozum. Obecně děti moc nepodporujeme v samostatnosti, a tím vlastně v jistém směru limitujeme jejich vývoj a zdravé sebevědomí. Díky strachu nenecháváme běhat děti v partách venku, hrát si, budovat si sociální vztahy a vlastní zkušenost. Rozumím tomu, sama jsem máma. Na druhou stranu, naše i ty předchozí generace to zažily a díky tomu se utužily a více se dokázaly samy o sebe postarat, i když také přibližně 15 % z nich mělo neurovývojové poruchy.

Vzrůstá tedy v poslední době počet dětí s poruchami vývoje jazyka a řeči?

Vzrůstá hlavně počet dětí s vývojovými obtížemi, ale zároveň i se získanými obtížemi (po úrazech, nemocech, operacích). Podle informací Ústavu zdravotnických informací a statistik ČR (ÚZIS) během 10 let stoupl počet lidí v péči téměř o 50 %. A to hovoříme o lidech v péči, celá řada jich evidovaných není. Obecně ve světě i v Čechách vychází, že v populaci je nad 20 % lidí, kteří mají nějaké obtíže s jazykem nebo řečí, což je velmi vysoké procento.

Jaké důsledky může mít nárůst počtu dětí s těmito poruchami pro společnost?

Ve společnosti je dnes 20 % lidí, kteří mají poruchy jazyka a řeči obecně. 7–15 % lidí v populaci má vývojovou dysfázii. Většina lidí s neurovývojovými poruchami mají problém se sociálním použitím jazyka, s funkční komunikací a s porozuměním. To má velký vliv na vzájemné naladění, na kritické myšlení, na sociální uvažování. Souvisí to s teorií mysli, proto si lidé mohou přestávat vzájemně rozumět, být schopní kriticky smýšlet, vyhledávat si zdroje, zda jsou pravdivé či nepravdivé. Budou reagovat spíše emočně. Téměř všichni mají emočně sociální deficity, takže tady bude velká skupina lidí s emočně sociálními problémy, úzkostným prožíváním, kteří k tomu nebudou rozumět nuancím v českém jazyce a budou brát spoustu věcí doslova. To může mít velký vliv na to, kam bude společnost směřovat.

Logopedii má většina z nás spojenou především s poruchami artikulace, klasicky nejčastěji R, Ř, sykavky....

Podle ÚZIS se obecně snížil počet čistých dyslálií (nesprávná výslovnost určité hlásky – pozn. redakce), tedy čistých poruch artikulace, ty dnes téměř nejsou. Pokud jsou, tak k jejich odstranění stačí zhruba 3–5 společných sezení, v případě zpožděného vývoje odborník sleduje, zdali jde vývoj správným směrem. Děti to umí, jsou na hlásku připravené, jen to prostě dozrávalo malinko jinak. Těžší poruchy artikulace jsou většinou právě navázané buď na myofunkční poruchu či ortodontické obtíže, nebo na jinou vývojovou poruchu jazyka či řeči.

Existuje souvislost mezi poruchami vývoje jazyka a řeči a neurovývojovými poruchami?

Jednoznačně ano. Podle Mezinárodní klasifikace nemocí verze 11, kterou vydala Světová zdravotnická organizace v roce 2022, spadá většina logopedických diagnóz do kategorie Mental, behavioral and neurodevelopment disorders, což znamená, že jde o psychiatrické diagnózy. Pod ně spadají vývojové poruchy jazyka a řeči, vývojové poruchy intelektu, porucha autistického spektra, vývojová porucha motorické koordinace (dyspraxie), porucha pozornosti, vývojová porucha učení a tikové poruchy. Zajímavé je, že tam nepatří selektivní mutismus (dítě v konkrétních, jasně definovaných sociálních situacích prokazuje adekvátní jazykové kompetence, nejčastěji v domácím prostředí, ale v jiných situacích, např. ve škole není schopno mluvit – pozn. redakce), který je zařazen mezi úzkostné poruchy i přesto, že je často komorbidní (přidružený k jiným vadám – pozn. redakce) s různými neurovývojovými poruchami. Podle posledních studií by tato diagnóza měla také správně patřit mezi neurovývojové poruchy, které pojí jedna společná věc – jsou geneticky podmíněné, heterogenní, komplexní, mají vždy funkční a strukturální abnormity v mozku a vzájemně se často překrývají a mohou být pospolu v různých kombinacích. Diferenciální diagnostika je tedy velmi důležitá. Co se týká poruch sluchu, je skvělé, že existuje jak novorozenecký screening, tak screening v 5 letech. Avšak 5leté mezidobí je velmi dlouhé a je potřeba být vnímaví, jelikož dítě s nepoznanou sluchovou vadou se může projevovat jako dítě s PAS nebo ADHD apod. Je nutná dobrá mezioborová diagnostika. Protože člověk se sluchovou vadou může mít i neurovývojové poruchy, tzn. může mít vývojovou dysfázii, dyspraxii, PAS, ADHD či mentální handicap jako sekundární, řečový nebo jazykový syndrom.

Jak s dysfatickými dětmi pracujete?

Je to velmi individuální. Záleží na tom, jaké dítě je, kolik je mu let a jaké jsou jeho další možnosti, kolik dalších komorbidit k té dysfázii má. Dysfázie má 7 symptomů (viz obrázek), které když si diagnostikuji, na jaké jsou úrovni, vidím největší deficity. A ty se snažím co nejvíce podpořit, na těch stavím terapii. Když vím, že dítě nemá dobrý morfosyntax a výbavnost slov, ale rozumění je relativně v pořádku, trénujeme výbavnost slov, skladbu věty, skloňování a verbální paměť. Když vidím, že je hodně deficitní rozumění, které mu následně ovlivní školní dovednosti a potom pracovní schopnosti, pracujeme významně na rozumění.

Zásadní je, že děti s vývojovými poruchami jsou opravdu emočně-sociálně dráždivější a mají úzkostné prožívání. Dominantou terapie proto je, podpořit to, co jim jde, v čem jsou dobré, talentované. Spousta z nich jsou dobrými sportovci, dělám tedy terapii s pohybem, házením, skákáním. Ale také trénujeme soustředěnou práci u stolku.

Máte v péči nějaké děti se sluchovým postižením?

Ano, mám v péči děti se sluchadly i s kochleárními implantáty. A mnoho dětí s převodními vadami, nejčastěji se zvětšenými nosními mandlemi nebo četnými otitidami (záněty).

Logopedie řeší poruchy vývoje řeči a poruchy vývoje jazyka. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Vývojová porucha řeči se týká zvukové stránky věci, což je vlastně porucha artikulace, plynulost a zvuk řeči, jak nám zní. Patří sem i myofunkční poruchy. A pak jsou poruchy vývoje jazyka, a to je vývojová dysfázie, tedy narušený jazykový systém. Děti s vývojovou dysfázií nemusejí mít poruchu artikulace. Často ji mají, ale nemusí tam být. Mohou mluvit „jako z partesu“, ale neumějí správně použít jazyk – mluvní, psaný i znakový – ke sdílení myšlenek. Většinou se porucha artikulace upraví a porucha jazyka přetrvává.

Logopedie tedy není jen „R a Ř“. Potýkáte se ve své práci ještě s dalšími mýty?

Například, že pracujeme pouze s dětmi. Ano, pracujeme, někteří i s miminky – třeba kvůli poruchám polykání a příjmu potravy. Ale další dominantou jsou děti v pubertálním věku a dospělí. Osoby s jinými pozdně jazykovými obtížemi, které získaly po nehodě, po operaci, po mozkové příhodě nebo neurodegenerativním onemocnění. Další mýtus je, že jenom drilujeme něco u stolečků. Naše práce je celostní a je vhodné pracovat maximálně multimodálně a v součinnosti s ostatními odborníky. A hlavně umět zapojit rodiče do celkového přístupu k dítěti, např. aby znali způsob, jak s dítětem komunikovat.

Vaše ordinace vypadá trochu i jako herna a tělocvična...

Většina dětí má prosociální chování. Ony chtějí mluvit, ale z nějakých důvodů to nejde. A to, že nemohou, některé děti opravdu prožívají a jsou úzkostné. Proto je třeba udělat si společně dobrý, bezpečný vztah, vazbu, jistotu. Na to fungují různé psychoterapeutické prvky – práce na pískovišti, Práce v Hliněném poli®, práce se senzorickou integrací, protože děti jsou v dnešní době velmi smyslově předrážděné. Po zklidnění se dá daleko lépe pracovat a cílená logopedická terapie jde pak snáz. Dominantou naší péče je dobře diagnostikovat. Na základě toho stanovíme terapeutický plán. Ale důležité je to, že zkvalitníme život pacientům a rodičům tak, že dítě se zklidní, ví, kdo je, a má jisté sebevědomí. Nebojí se argumentovat, říkat myšlenky, má se rádo a bere se takové, jaké je. A pak se dá dělat spousta divů.

Jaké jsou nejnovější trendy v diagnostice a léčbě vývojových poruch řeči a jazyka?

Asociace klinických logopedů za posledních pět let udělala mnoho pro to, aby se zvedla úroveň diagnostiky. Máme např. nové standardizované testy na poruchu rozumění ve větných strukturách a poruchu produkce řeči. Také diagnostický kurz pod vedením doktorky Pospíšilové, ve kterém se kolegové učí diagnosticky myslet, užívat testy a vývojové škály. Velkým záměrem je nyní vybudovat projekt screeningu prostřednictvím rodičovských dotazníků. Tak, aby rodiče sami mohli včas zjistit případné vývojové poruchy jazyka a řeči. Chceme tam zahrnout i poruchy příjmu potravy a selektivní mutismus. Rádi bychom během roku udělali projekt a sehnali grant. Za nás by šlo o nejlepší řešení, jak zachytit problém včas. Školní depistáže či depistáže u pediatrů probíhají kolem 5. roku dítěte, a to je často pozdě.

Doporučíte rodičům nějaký vhodný web coby zdroj informací z oblasti logopedie?

Nejnovější informace najdou na webu Asociace klinických logopedů. A máme i veřejný Facebook a Instagram, kam dáváme výtahy z různých studií, články, informace i letáky k diagnózám. Je také spousta rodičů, kteří jsou sami aktivní a vytvářejí webové portály, kde se propojují s odborníky. Doporučit mohu i web vyvojovadysfazie.cz nebo autismport.cz na screenování možných rizik autismu. Snad můžu doporučit i Instagram kolegyně Zuzany Blažkové Logopedie jinak, která tam velmi odborně a srozumitelně informuje o naší práci.

Připravila: Mgr. Radana Ardeltová, koordinátorka komunikace CDS Tamtam

Fotografie: archiv Barbory Richtrové, Shutterstock.com