Kmenový kochleární implantát a další nové trendy v oblasti kochleárních implantací

Zatímco kochleární implantace jsou dnes již běžnou a známou metodou, jak pomoci osobám se závažným sluchovým postižením, implantace kmenového kochleárního implantátu zůstává v České republice zatím ojedinělým zákrokem. Tento typ operace se provádí pouze ve specifických případech a vyžaduje špičkovou mezioborovou spolupráci. Ve Fakultní nemocnici v Motole se podařilo úspěšně realizovat první dvě implantace tohoto typu u dětských pacientů. O významu této operace, jejím průběhu a novinkách v oblasti kochleárních implantací jsme hovořili se Zdeňkem Čadou, přednostou Kliniky ušní, nosní a krční 2. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole.

Implantace kmenového kochleárního implantátu je u nás stále spíše ojedinělý zákrok. Mohl byste našim čtenářům vysvětlit, co přesně kmenový implantát je a pro koho je tento typ zákroku určen?

Kmenový implantát se používá u pacientů, kteří nemají vyvinuté vnitřní ucho, a není tedy kam zavést klasický kochleární implantát. Nebo nemají vyvinutý nerv, který odvádí informace z vnitřního ucha. Anebo je tento nerv vyvinutý jen částečně, nebo je nefunkční, a vy nejprve dáte klasický implantát, ale ten nefunguje. Pak se můžete rozhodnout pro ten kmenový.
Klasický kmenový implantát má v podstatě úplně stejnou zevní část, tedy stejný zevní procesor. Liší se však vnitřní část, která se implantuje, a to vlastně pouze koncem elektrody. Ta vypadá jako taková ploška a zavádí se do čtvrté komory mozkové, přesněji do oblasti, která se nazývá foramina Luschkae. Je to velmi složitá oblast, protože leží na rozhraní komory a mozkového kmene. Jde o citlivou oblast v jámě lební. Samotná operace je samozřejmě úplně jiného charakteru než klasická kochleární implantace, která je otochirurgickým výkonem. Zavedení kmenového implantátu je víceméně neurochirurgický zákrok. U nás v Motole ho provádíme ve spolupráci s neurochirurgickou klinikou. Bereme si k němu i supervizi ze zahraničí a přistupujeme k němu opravdu důkladně.

V roce 2022 jste provedli první kmenovou implantaci u dětského pacienta v České republice. Uskutečnily se i nějaké další?

V České republice byl kmenový implantát dosud zaveden u dvou dětí. Obě implantace proběhly na našem pracovišti. První byla v říjnu 2022, šlo o operaci u pětiletého pacienta, druhá proběhla v roce 2024 a pacientovi byly tři roky. První implantace nám trvala zhruba šest hodin, druhá už asi jen tři a půl až čtyři hodiny. A bude se to postupně zkracovat. Jde o výkon, který má určitá rizika. Ale pokud vše proběhne tak, jak má, výsledky mohou být velmi dobré. U těchto dvou pacientů tomu tak je. Na Nottinghamské škále sluchové percepce, která má sedm stupňů, se už dosažení 4. a 5. stupně posuzuje jako vynikající výsledek. Oba pacienti začínali na nule a nyní mají 5. stupeň, takže je to opravdu velmi dobrý stav.

Jak náročná je cesta pacienta po samotné operaci – z hlediska rehabilitace, nastavování implantátu a vývoje komunikačních schopností?

Doba hospitalizace je týdenní. Pokud je vše v pořádku, pacient může odejít domů. První zapojení implantátu se provádí po šesti týdnech, stejně jako u klasického kochleárního implantátu. A stejně jako u něj, i pacienti s kmenovým implantátem chodí na pravidelné nastavování. Ideální věk pacienta je do pěti let. Nad pět let už výsledky nebývají tak dobré. Obecně platí, že jak kochleární, tak kmenový implantát by se měly zavádět v době, kdy se vyvíjí řeč. To je velmi důležitá věc.

Dělá se i oboustranná implantace kmenovým implantátem?

Ano, dělá. My v současné době zatím dáváme pouze jeden implantát, ale ve světě už existují případy oboustranné implantace. Je to však spojeno s většími riziky, proto by se to nemělo provádět najednou, ale sekvenčně. Tedy nejprve jeden implantát, pak určitou dobu počkat, a teprve potom zavést druhý.

Operace

Pokud se podíváme obecně na oblast kochleárních implantací – jaké nové trendy, technologie či přístupy vnímáte za poslední roky jako zásadní?

Určitě jsou to výše uvedené kmenové implantace. Dále třeba nastavování kochleárních implantátů na dálku. To je také jedno z velkých témat firem, které se implantacemi zabývají. Jak přibývá pacientů s implantáty, není k tomu dostatečný počet inženýrů, kteří je nastavují. A nastavování na dálku by mohlo být řešením. Dalším velkým pokrokem je určitě robotická operativa implantátů. V současné době se většinou využívají robotická ramena, která přesně definují rychlost zavádění a eliminují třes ruky operatéra. My tady v Motole aktuálně používáme při implantacích robotický systém RobOtol. Vyvíjejí se také plně implantabilní robotické systémy, díky nimž není nutné tolik zasahovat do kosti. Stačí vytvořit otvor do oblasti vnitřního ucha a přes něj zavést implantát.
Dalším velkým trendem je genetická léčba hluchoty. A pokud se bavíme o implantátech, jde také o různě modifikované elektrody, které v sobě nemají pouze elektrické kanály ke stimulaci nervu, ale zároveň obsahují látky – například kortikoidy nebo další faktory, které zlepšují či zachovávají sluch.
A do seznamu určitě patří i plně implantabilní systémy. V současné době už existují prototypy, které dokáží nahradit zevní část implantátu tak, aby celý systém byl ukrytý pod kůží.

A jak je vyřešeno nabíjení?

Nabíjí se přes kůži. Právě baterie, nabíjení a jejich životnost jsou nyní velkým tématem bioinženýrství. Ale už dnes existují přístroje a prototypy, které tuto problematiku řeší.

Připravila: Mgr. Radana Ardeltová, koordinátorka komunikace CDS Tamtam

Fotografie: archiv profesora Zdeňka Čady a Fakultní nemocnice Motol