O kompenzaci sluchu založené na principu kostního vedení hovoříme s inženýrem Janem Odstrčilíkem ze společnosti AudioNIKA
Kochleární implantace
29. června 2016Proces rozhodování o vhodnosti dítěte pro implantaci a o psychologických aspektech s tím spojených.
Jak tedy celý proces vypadá?
- dítě pošle na vyšetření do CKID (Centra kochleárních implantací) foniatr, pediatr, neurolog, nebo se objednají sami rodiče
- odborníci provedou první vyšetření psychologické, logopedické a foniatrické, celá návštěva trvá minimálně tři hodiny a je dobré, aby dítě bylo odpočaté a co nejvíce fit
- neslyšící rodiče by si měli k vyšetření přizvat tlumočníka, aby měli jistotu, že porozuměli všem informacím lékařů
- vyšetřeno je i dítě, o kterém lékaři předem předpokládají, že pravděpodobně vhodným kandidátem pro implantaci nebude
- vyšetření se během šesti měsíců obvykle ještě dvakrát opakuje, je-li potřeba, pak i častěji
- pokud i potom dítě splňuje potřebná kritéria, je i s matkou hospitalizováno několik dní na ORL klinice v Motole, kde jsou provedena další předoperační vyšetření (oční, neurologie, CT zaměřená na průchodnost kochley)
- pokud i tato vyšetření neprokáží nic, co by bylo kontraindikací implantace, je veškerá zdravotnická dokumentace dítěte předána implantační komisi, která se schází 3x do roka. V ní jsou zástupci zdravotních pojišťoven, CKID a další lékaři
- komise posoudí dokumentaci a rozhodne o tom, kdo může být implantován
- existují tři hlavní kritéria rozhodující o zařazení do implantačního programu:
- kritérium věkové, optimální pro operaci je věk 2-3 roky, ale samozřejmě za splnění některých podmínek lze operovat i děti starší
- kritérium audiologické, zisková křivka se sluchadly by na 500 Hz, 1, 2 a 4 kHz měla být horší než 50 dB
- rodina dítěte by měla poskytovat záruku, že je a bude schopna s dítětem systematicky pracovat, docházet na logopedii a další nutná vyšetření
S těmito kritérii souvisí i nejčastější argumenty zástupců komise proti implantaci:
- s lepším sluchadlem by dítě rozumělo lépe
- přístup rodiny není zárukou potřebné pooperační péče
- věk dítěte
Odpovědi související s implantací:
Má-li dítě dostatečný přínos pro porozumění řeči se sluchadly, je to vždy považováno za kontraindikaci ke KI.
- dítě se po operaci teprve učí rozumět, je to dlouhá a náročná práce pro něj i pro rodinu
- rozdíly mezi chlapci a dívkami v rozvoji sluchu a řeči po KI jsou zanedbatelné
- stává se, že se dítě po implantaci mírně zklidní a lépe se soustředí, ale rozhodně to není obvyklé a nelze od implantace očekávat změnu v chování dosud velmi živého a nesoustředěného dítěte
- pro další rozvoj řeči je velmi důležitá chuť mluvit, mluvní apetit. Stejně jako mezi slyšícími jsou děti upovídané a děti zamlklé a u těch druhých bude rozvoj řeči samozřejmě pomalejší
- v České republice je v běžných školách a školkách integrováno asi 40% dětí s KI
- po operaci je audiogram všech dětí velmi podobný (30 - 40 dB se zapojeným implantátem)
- zatímco zvuky a hluky se všechny děti s KI naučí rozlišovat velice rychle, porozumění řeči se u dětí velice liší ještě několik let po implantaci
- očekávání rodičů od implantace by měla být realistická, implantované dítě se nikdy nestane člověkem normálně slyšícím
- u nás se implantát dává na "akusticky horší a elektricky lepší ucho" (ale co když je jedno ucho horší akusticky i elektricky?)
- lze kombinovat implantát na jednom a sluchadlo na druhém uchu, i když jen poměrně málo dětí tuto kombinaci používá, pravděpodobně pro rozdílnost sluchových vjemů zprostředkovaných oběma přístroji
- v neslyšících rodinách je velice důležité zajistit, aby pooperační reedukaci sluchu prováděl motivovaný slyšící, dítě potřebuje normální řečové vzory, přitom je jasné, že v rodině bude vždy hlavním komunikačním prostředkem ZJ
- přechod od znakové řeči k orální by měl být postupný, tak jak se dítě učí slyšet a rozumět
- používání znakového jazyka před operací není kontraindikací k rozvoji řeči (tak, jak se to rodiče občas dozvídali dříve), naopak může usnadnit pochopení pojmů v mluvené řeči
V posledních letech jsou implantovány nejen děti mimořádné, velmi inteligentní a nadané, které jsou pak "hvězdami" implantačních programů, ale i děti úplně normální, průměrné, dokonce děti s kombinovanými vadami, s DMO či s duální smyslovou vadou. A výsledky jsou u některých z nich neméně obdivuhodné, než u těch, které jsou schopny s implantátem chodit do běžné školy či dokonce telefonovat. Vždyť umožníme-li dítěti s vadou sluchu i zraku alespoň trochu slyšet, otevírá se pro něj cesta ven z obrovské smyslové izolace a vysoké pravděpodobnosti sekundárního mentálního postižení.
Velkým pokrokem je i to, že rodiče nejsou odrazováni od používání znakového jazyka do doby operace a v průběhu následné reedukace. Samozřejmě by cílem mělo být dítě rozumějící a aktivně používají mluvenou řeč, ale kognitivní rozvoj malého dítěte je bez plnohodnotného komunikačního prostředku velmi limitovaný a rozvoj rozumových schopností je neméně důležitý, než rozvoj mluvené řeči. Dítě neschopné myslet v pojmech (protože žádné pojmy nemá k dispozici) bude jen velmi obtížně chápat význam pojmů slovních, zatímco dítě používající znaky může zcela přirozeně postupně znaky vyměnit za slova.
Autor: redakce idetskysluch.cz
Foto: Shutterstock/archiv idetskysluch.cz