Facebook YouTube

Kochleární implantace

29. června 2016

Proces rozhodování o vhodnosti dítěte pro implantaci a o psychologických aspektech s tím spojených.

Jak tedy celý proces vypadá?

  • dítě pošle na vyšetření do CKID (Centra kochleárních implantací) foniatr, pediatr, neurolog, nebo se objednají sami rodiče
  • odborníci provedou první vyšetření psychologické, logopedické a foniatrické, celá návštěva trvá minimálně tři hodiny a je dobré, aby dítě bylo odpočaté a co nejvíce fit
  • neslyšící rodiče by si měli k vyšetření přizvat tlumočníka, aby měli jistotu, že porozuměli všem informacím lékařů
  • vyšetřeno je i dítě, o kterém lékaři předem předpokládají, že pravděpodobně vhodným kandidátem pro implantaci nebude
  • vyšetření se během šesti měsíců obvykle ještě dvakrát opakuje, je-li potřeba, pak i častěji
  • pokud i potom dítě splňuje potřebná kritéria, je i s matkou hospitalizováno několik dní na ORL klinice v Motole, kde jsou provedena další předoperační vyšetření (oční, neurologie, CT zaměřená na průchodnost kochley)
  • pokud i tato vyšetření neprokáží nic, co by bylo kontraindikací implantace, je veškerá zdravotnická dokumentace dítěte předána implantační komisi, která se schází 3x do roka. V ní jsou zástupci zdravotních pojišťoven, CKID a další lékaři
  • komise posoudí dokumentaci a rozhodne o tom, kdo může být implantován
  • existují tři hlavní kritéria rozhodující o zařazení do implantačního programu:
  • kritérium věkové, optimální pro operaci je věk 2-3 roky, ale samozřejmě za splnění některých podmínek lze operovat i děti starší
  • kritérium audiologické, zisková křivka se sluchadly by na 500 Hz, 1, 2 a 4 kHz měla být horší než 50 dB
  • rodina dítěte by měla poskytovat záruku, že je a bude schopna s dítětem systematicky pracovat, docházet na logopedii a další nutná vyšetření

S těmito kritérii souvisí i nejčastější argumenty zástupců komise proti implantaci:

  • s lepším sluchadlem by dítě rozumělo lépe
  • přístup rodiny není zárukou potřebné pooperační péče
  • věk dítěte

Odpovědi související s implantací:

Má-li dítě dostatečný přínos pro porozumění řeči se sluchadly, je to vždy považováno za kontraindikaci ke KI.

  • dítě se po operaci teprve učí rozumět, je to dlouhá a náročná práce pro něj i pro rodinu
  • rozdíly mezi chlapci a dívkami v rozvoji sluchu a řeči po KI jsou zanedbatelné
  • stává se, že se dítě po implantaci mírně zklidní a lépe se soustředí, ale rozhodně to není obvyklé a nelze od implantace očekávat změnu v chování dosud velmi živého a nesoustředěného dítěte
  • pro další rozvoj řeči je velmi důležitá chuť mluvit, mluvní apetit. Stejně jako mezi slyšícími jsou děti upovídané a děti zamlklé a u těch druhých bude rozvoj řeči samozřejmě pomalejší
  • v České republice je v běžných školách a školkách integrováno asi 40% dětí s KI
  • po operaci je audiogram všech dětí velmi podobný (30 - 40 dB se zapojeným implantátem)
  • zatímco zvuky a hluky se všechny děti s KI naučí rozlišovat velice rychle, porozumění řeči se u dětí velice liší ještě několik let po implantaci
  • očekávání rodičů od implantace by měla být realistická, implantované dítě se nikdy nestane člověkem normálně slyšícím
  • u nás se implantát dává na "akusticky horší a elektricky lepší ucho" (ale co když je jedno ucho horší akusticky i elektricky?)
  • lze kombinovat implantát na jednom a sluchadlo na druhém uchu, i když jen poměrně málo dětí tuto kombinaci používá, pravděpodobně pro rozdílnost sluchových vjemů zprostředkovaných oběma přístroji
  • v neslyšících rodinách je velice důležité zajistit, aby pooperační reedukaci sluchu prováděl motivovaný slyšící, dítě potřebuje normální řečové vzory, přitom je jasné, že v rodině bude vždy hlavním komunikačním prostředkem ZJ
  • přechod od znakové řeči k orální by měl být postupný, tak jak se dítě učí slyšet a rozumět
  • používání znakového jazyka před operací není kontraindikací k rozvoji řeči (tak, jak se to rodiče občas dozvídali dříve), naopak může usnadnit pochopení pojmů v mluvené řeči

V posledních letech jsou implantovány nejen děti mimořádné, velmi inteligentní a nadané, které jsou pak "hvězdami" implantačních programů, ale i děti úplně normální, průměrné, dokonce děti s kombinovanými vadami, s DMO či s duální smyslovou vadou. A výsledky jsou u některých z nich neméně obdivuhodné, než u těch, které jsou schopny s implantátem chodit do běžné školy či dokonce telefonovat. Vždyť umožníme-li dítěti s vadou sluchu i zraku alespoň trochu slyšet, otevírá se pro něj cesta ven z obrovské smyslové izolace a vysoké pravděpodobnosti sekundárního mentálního postižení.

Velkým pokrokem je i to, že rodiče nejsou odrazováni od používání znakového jazyka do doby operace a v průběhu následné reedukace. Samozřejmě by cílem mělo být dítě rozumějící a aktivně používají mluvenou řeč, ale kognitivní rozvoj malého dítěte je bez plnohodnotného komunikačního prostředku velmi limitovaný a rozvoj rozumových schopností je neméně důležitý, než rozvoj mluvené řeči. Dítě neschopné myslet v pojmech (protože žádné pojmy nemá k dispozici) bude jen velmi obtížně chápat význam pojmů slovních, zatímco dítě používající znaky může zcela přirozeně postupně znaky vyměnit za slova.

 

Autor: redakce idetskysluch.cz

Foto: Shutterstock/archiv idetskysluch.cz

Sociální sítě

Zůstaňte s námi v kontaktu díky našim sociálním sítím! Inspirujte se, ptejte se odborníků!

Partneři

Partner Partner Partner Partner Partner