Facebook YouTube Instagram

Kochleární implantace

29. června 2016

Proces rozhodování o vhodnosti dítěte pro implantaci a o psychologických aspektech s tím spojených.

Jak tedy celý proces vypadá?

  • dítě pošle na vyšetření do CKID (Centra kochleárních implantací) foniatr, pediatr, neurolog, nebo se objednají sami rodiče
  • odborníci provedou první vyšetření psychologické, logopedické a foniatrické, celá návštěva trvá minimálně tři hodiny a je dobré, aby dítě bylo odpočaté a co nejvíce fit
  • neslyšící rodiče by si měli k vyšetření přizvat tlumočníka, aby měli jistotu, že porozuměli všem informacím lékařů
  • vyšetřeno je i dítě, o kterém lékaři předem předpokládají, že pravděpodobně vhodným kandidátem pro implantaci nebude
  • vyšetření se během šesti měsíců obvykle ještě dvakrát opakuje, je-li potřeba, pak i častěji
  • pokud i potom dítě splňuje potřebná kritéria, je i s matkou hospitalizováno několik dní na ORL klinice v Motole, kde jsou provedena další předoperační vyšetření (oční, neurologie, CT zaměřená na průchodnost kochley)
  • pokud i tato vyšetření neprokáží nic, co by bylo kontraindikací implantace, je veškerá zdravotnická dokumentace dítěte předána implantační komisi, která se schází 3x do roka. V ní jsou zástupci zdravotních pojišťoven, CKID a další lékaři
  • komise posoudí dokumentaci a rozhodne o tom, kdo může být implantován
  • existují tři hlavní kritéria rozhodující o zařazení do implantačního programu:
  • kritérium věkové, optimální pro operaci je věk 2-3 roky, ale samozřejmě za splnění některých podmínek lze operovat i děti starší
  • kritérium audiologické, zisková křivka se sluchadly by na 500 Hz, 1, 2 a 4 kHz měla být horší než 50 dB
  • rodina dítěte by měla poskytovat záruku, že je a bude schopna s dítětem systematicky pracovat, docházet na logopedii a další nutná vyšetření

S těmito kritérii souvisí i nejčastější argumenty zástupců komise proti implantaci:

  • s lepším sluchadlem by dítě rozumělo lépe
  • přístup rodiny není zárukou potřebné pooperační péče
  • věk dítěte

Odpovědi související s implantací:

Má-li dítě dostatečný přínos pro porozumění řeči se sluchadly, je to vždy považováno za kontraindikaci ke KI.

  • dítě se po operaci teprve učí rozumět, je to dlouhá a náročná práce pro něj i pro rodinu
  • rozdíly mezi chlapci a dívkami v rozvoji sluchu a řeči po KI jsou zanedbatelné
  • stává se, že se dítě po implantaci mírně zklidní a lépe se soustředí, ale rozhodně to není obvyklé a nelze od implantace očekávat změnu v chování dosud velmi živého a nesoustředěného dítěte
  • pro další rozvoj řeči je velmi důležitá chuť mluvit, mluvní apetit. Stejně jako mezi slyšícími jsou děti upovídané a děti zamlklé a u těch druhých bude rozvoj řeči samozřejmě pomalejší
  • v České republice je v běžných školách a školkách integrováno asi 40% dětí s KI
  • po operaci je audiogram všech dětí velmi podobný (30 - 40 dB se zapojeným implantátem)
  • zatímco zvuky a hluky se všechny děti s KI naučí rozlišovat velice rychle, porozumění řeči se u dětí velice liší ještě několik let po implantaci
  • očekávání rodičů od implantace by měla být realistická, implantované dítě se nikdy nestane člověkem normálně slyšícím
  • u nás se implantát dává na "akusticky horší a elektricky lepší ucho" (ale co když je jedno ucho horší akusticky i elektricky?)
  • lze kombinovat implantát na jednom a sluchadlo na druhém uchu, i když jen poměrně málo dětí tuto kombinaci používá, pravděpodobně pro rozdílnost sluchových vjemů zprostředkovaných oběma přístroji
  • v neslyšících rodinách je velice důležité zajistit, aby pooperační reedukaci sluchu prováděl motivovaný slyšící, dítě potřebuje normální řečové vzory, přitom je jasné, že v rodině bude vždy hlavním komunikačním prostředkem ZJ
  • přechod od znakové řeči k orální by měl být postupný, tak jak se dítě učí slyšet a rozumět
  • používání znakového jazyka před operací není kontraindikací k rozvoji řeči (tak, jak se to rodiče občas dozvídali dříve), naopak může usnadnit pochopení pojmů v mluvené řeči

V posledních letech jsou implantovány nejen děti mimořádné, velmi inteligentní a nadané, které jsou pak "hvězdami" implantačních programů, ale i děti úplně normální, průměrné, dokonce děti s kombinovanými vadami, s DMO či s duální smyslovou vadou. A výsledky jsou u některých z nich neméně obdivuhodné, než u těch, které jsou schopny s implantátem chodit do běžné školy či dokonce telefonovat. Vždyť umožníme-li dítěti s vadou sluchu i zraku alespoň trochu slyšet, otevírá se pro něj cesta ven z obrovské smyslové izolace a vysoké pravděpodobnosti sekundárního mentálního postižení.

Velkým pokrokem je i to, že rodiče nejsou odrazováni od používání znakového jazyka do doby operace a v průběhu následné reedukace. Samozřejmě by cílem mělo být dítě rozumějící a aktivně používají mluvenou řeč, ale kognitivní rozvoj malého dítěte je bez plnohodnotného komunikačního prostředku velmi limitovaný a rozvoj rozumových schopností je neméně důležitý, než rozvoj mluvené řeči. Dítě neschopné myslet v pojmech (protože žádné pojmy nemá k dispozici) bude jen velmi obtížně chápat význam pojmů slovních, zatímco dítě používající znaky může zcela přirozeně postupně znaky vyměnit za slova.

 

Autor: redakce idetskysluch.cz

Foto: Shutterstock/archiv idetskysluch.cz

Sociální sítě

Zůstaňte s námi v kontaktu díky našim sociálním sítím! Inspirujte se, ptejte se odborníků!

Partneři

Centrum pro dětský sluch Tamtam, o.p.s. Ministerstvo zdravotnictví České republiky Včasná pomoc dětem Nadace Sirius Úřad vlády České republiky Nadace Jistota Informační centrum rodičů a přátel sluchově postižených, z.s.