Své děti seznamuji s co nejvíce jazyky. Kromě knih využívám i aplikace

Silvia Palmieri je matkou dvou neslyšících dětí, 4letého Lucy a 2leté Laury. Pochází z Itálie a před pěti lety se přestěhovala za manželem Jakubem Peřinou do Česka. Svěřila se mi, že stát se matkou v nové zemi, kde jsou jiné zvyky, jazyk i kultura, pro ni bylo velkou zkušeností. Je neslyšící od narození a aby se dorozuměla se svými dětmi, naučila se češtinu a český znakový jazyk – v podstatě společně s nimi.

Mohla byste nám přiblížit své rodinné zázemí a vyrůstání v Itálii?

Vyrůstala jsem ve velmi slyšícím prostředí. Chodila jsem do běžné školy od základky až po univerzitu. Pocházím z neslyšící rodiny, ale můj táta je nedoslýchavý a používá také řeč, takže jsme byli doma zvyklí i mluvit. Můj o čtyři roky mladší bratr preferoval znakování, já jsem dala nejdřív přednost mluvení.

Důležitým vzorem pro mě byl můj děda, profesor italského znakového jazyka. Oslepl za druhé světové války, a proto na něj nebylo možné znakovat, což pro mě byla dobrá motivace učit se mluvit, aby mi rozuměl. (Byl slyšící.)

Silvia s dědečkem

Takže jste doma znakovali i mluvili?

Rodiče nás podporovali, abychom mluvili, protože se báli, abychom pak neměli problémy s integrací. Ale doma nám někdy přišlo přirozenější používat znakový jazyk. Byla jsem zvyklá mluvit a měla jsem štěstí, že bylo mému hlasu dobře rozumět, přestože mám úplnou hluchotu a ani se sluchadly vůbec nerozumím řeči a používám je pouze pro orientaci, abych slyšela pláč dětí apod. V každodenním životě bylo snazší mluvit a mít tento dar. Nebyla jsem v kontaktu s komunitou neslyšících až do nástupu na Gallaudetovu univerzitu. Tehdy, v mých 27 letech, se všechno změnilo, když jsem získala stipendium a nastoupila na Gallaudetovu univerzitu ve Washingtonu. Asi ji znáte?

Ano, znám. Chodil tam i Nyle DiMarco a další zajímavé neslyšící osobnosti…

S Nylem DiMarcem jsem se setkala osobně na Gallaudetově univerzitě během mých studií v roce 2014 a 2015. A potkala jsem tam i svého manžela! Kuba je z Čech, je také neslyšící a získal stipendium ve stejném roce. Seznámili jsme se na schůzce pro mezinárodní studující. Gallaudetova univerzita mi změnila život ve všech aspektech: láska, práce, identita… Uvědomila jsem si, jak je pro mě přirozené být obklopena neslyšícími. Poprvé jsem se setkala s tzv. deaf space, tedy architekturou neslyšících – chodníky jsou tam širší, aby mohli dva lidé jít vedle sebe a znakovat, ve třídách jsou židle se stoly do tvaru písmene U, chodby mají zakulacené rohy, aby bylo vidět, když někdo přichází. Uvědomila jsem si, že jsem se do té doby snažila zapadnout do prostředí, které nebylo vytvořeno pro mě. Zjistila jsem, že nepotřebuju být tzv. „opravena”. Potřebovala jsem jen rozvinout svoji osobnost v prostředí, které je mi přirozené. Rozhodla jsem se, že chci používat především znakový jazyk, když je to možné. To mi změnilo život a našla jsem si řadu neslyšících přátel z různých zemí. Pokud se ale setkám s člověkem, který neznakuje, používám i řeč. Mám teď zkrátka víc možností.

Silvia na Gallaudetově univerzitě

Jaký obor jste studovala na Gallaudetově univerzitě?

Získala jsem v rámci programu Fulbright stipendium od Roberta Wirtha, které je spojeno s CABSS, Centrem pro neslyšící a hluchoslepé děti (Centre for Deaf and DeafBlind Children), které založil neslyšící podnikatel Roberto Wirth. Vlastní luxusní a známý hotel Hassler v Římě. Když byl mladší, sám studoval na Gallaudetově univerzitě a přál si, aby měli italští mladí neslyšící stejnou příležitost.

Od střední školy a následně na vysoké jsem studovala, v podstatě celý svůj život, grafický a vizuální design. Přišla jsem s nápadem studovat novou metodu osvojení jazyka pomocí využití výhod vizuálního učení. Svět grafiky je stejně jako svět znakových jazyků velmi vizuální. Je tedy přínosné oba světy sjednotit, a tím rozvinout a podpořit představivost a bohatost, které se s oběma pojí… Na Gallaudetově univerzitě jsem tedy nejdřív studovala studia Neslyšících (deaf studies), storytelling a umění Neslyšících. Na kurzu storytellingu jsem pak měla to štěstí, že jsem se seznámila s profesorem Benjaminem Bahenem, který je velmi známý v komunitě Neslyšících a ten mě představil Melisse Malzkuhn, která je nyní mojí šéfovou! (Melissa Malzkuhn je na seznamu Forbes Accessibility 100 z června 2025. Oceňuje významné inovátorské osobnosti, které zlepšují přístupnost pro lidi s postižením – pozn. redakce)

V rámci jaké platformy s Melissou Malzkuhn spolupracujete?

Pracujeme v Motion Light Lab, oceněné kreativní laboratoři pro neslyšící, která se zaměřuje na vytváření spravedlivého světa. Melissa firmu založila a řídí ji. Motion Light Lab je místem, kde se kreativní literatura potkává s digitálními technologiemi a cílem je podpořit učení. Jsme součástí Visual Language and Visual Learning Centre (VL2) na Gallaudetově univerzitě. Firma se zaměřuje na aplikace s bilingvními pohádkami a vytváří také 3D znakující avatary pomocí technologie motion picture. Tady mohu konečně popustit uzdu kreativitě ve všech oborech – video, animace, ilustrace…

Jaká je vaše role v organizaci?

Jsem grafická a vizuální designérka. Jsem šťastná, že mám tuto příležitost. Melissa mě velmi podporuje. Vítá moje nápady na nové příběhy. Velmi mě inspirují moje děti. Zažila jsem s nimi, co potřebovaly v prvních letech svého života. Když jsem jim četla, uvědomila jsem si, že mezi slovy a znaky vzniká mezera. Mnohokrát jsem si přála, aby se obrázek začal hýbat spolu s mýma rukama! Například když letí pták, rozkvétá květina atd. Znakový jazyk není statický jako knihy. Je dynamický, a proto vhodný pro animovaná sdělení a videa.

A tuto zkušenost jste využila pro vývoj aplikací…

Jsem velmi hrdá na svůj poslední výtvor. Aplikace Malé barvy pro nejmenší (Little Colours for Little Ones) učí barvy pomocí gest, hry a vizuálních vjemů a je určena pro novorozence do tří let. Moje předchozí aplikace se jmenuje Muzeum chyb (The Museum of Errors), která je bohatá na hru se slovy a kreativní využití jazyka. Malé barvy pro nejmenší je první aplikace, která má ilustrovaný a animovaný slovník. Lze ji stáhnout zdarma. Můžete se sami podívat na náš web www.motionlightlab.com nebo https://vl2storybookapps.com. Aplikace je hlavně pro slyšící rodiče, aby se mohli učit znaky pro barvy v americkém znakovém jazyce (ASL) spolu se svými dětmi, tak trochu jako jsem se já učila český znakový jazyk (ČZJ) a češtinu se svými dětmi. Je to také způsob, jak si vytvářet pouto se svými neslyšícími dětmi, protože slyšící rodiče si mohou být hlavně zpočátku nejistí, jak navázat základy komunikace. Příběh má prolomit ledy a spolehnout se na hru.

VL2 Storybook Apps

Spolupracovala jste na tvorbě aplikace s někým dalším?

Nápad a animace jsou moje práce. Další věci jsem konzultovala s Melissou a Benem Bahanem, mým učitelem. Podpořili mě a pomohli mi vyvinout ta nejlepší gesta a rýmy pro jednotlivé barvy a následně vše natočili s pomocí mého story boardu. Potom jsme si uvědomili, že je potřeba, aby tam byla ještě pasáž, která rodičům ukáže, jak aplikaci s dětmi využívat. Doplnili jsme proto tutorial, ve kterém jsou záběry na rodiče, jak si s dětmi hrají a používají aplikaci.

Je aplikace vhodná i pro české děti, které se primárně učí český nebo český znakový jazyk?

Aplikace představuje řadu gest, která jsou univerzální. Na druhou stranu v ní najdete i znaky z amerického znakového jazyka, které jsou jiné než ty z českého znakového jazyka. Moc ráda bych proto natočila stejný příběh i pro české prostředí se znaky z ČZJ! Rodiče si s aplikací osvojují, jak dítě držet a zároveň mu číst a znakovat, společně se učí ukazování, gesta a pantomimu při vyprávění příběhů a popisu předmětů, fyzický kontakt nebo ukazování zrakem. Dále se také cvičí tzv. sdílená pozornost – schopnost zaměřovat pozornost na něco společného, co sdílíme.

Povězte mi o své rodině a vašich dětech…

Můj manžel Kuba byl jedním z prvních žáků v bilingvální mateřské školce Pipan, kam nyní chodí i náš syn Luca! Naše děti mají Kubovo české příjmení a italská křestní jména: Luca (italská forma jména Lukáš) a Laura. Luca dostal minulý rok kochleární implantát. Bylo to pro nás složité rozhodování, ale s výsledkem jsme on i my velmi spokojení. Dobře si osvojuje řeč, ale stále používá i znakový jazyk. U Laury se dobře vyvíjí osvojování jazyka s pomocí sluchadel, nedávno získala nová díky nadaci Konto Bariéry. Před narozením dětí jsme s Jakubem komunikovali americkým znakovým jazykem, ale postupně jsem se začala setkávat s dalšími českými neslyšícími matkami a naučila jsem se český a český znakový jazyk.

Jakub s dětmi

Kolik jazyků ovládáte?

Počítám šest… Americký znakový jazyk, angličtinu, italský znakový jazyk, italštinu, český znakový jazyk a češtinu.

Měla jste pocit, že vám v dětství, dospívání a během osvojování komunikace něco chybělo? Zmínila jste slyšící prostředí…

Měla jsem štěstí, že jsem se narodila v Itálii, kde je mluvený jazyk snadné odezírat i díky většímu množství samohlásek. Takže mi až tolik věcí neunikalo. Ve škole jsem seděla v první lavici a byla jsem velmi průbojná. Když učitelé zapomněli a otočili se ke mně zády, upozornila jsem je, ať si dávají pozor (smích)! Tlumočení jsem měla poprvé na vysoké škole a musela jsem požádat o přepis, protože jsem nerozuměla. Moje děti mají jiný vývoj, slyší o mnoho lépe než já a jsou tak flexibilnější a přizpůsobivější. Kolikrát myslím slyší i tehdy, když jsou k nim lidé otočeni zády.

Jaké komunikační prostředky Luca a Laura využívají?

Doma používáme český a český znakový jazyk. Když jim čtu, využiju příležitosti a učím je italsky – čtu a oni si domýšlejí, srovnáváme italská slova a jejich české ekvivalenty. Italský a český znakový jazyk mají některé aspekty podobné, jako třeba výrazy obličeje, ukazování a podobně, takže se děti dovtípí. Je to taková hra na hádání. Někdy komunikují s prarodiči přes videohovor v italském znakovém jazyce. Oba se také trochu učí ASL – z mých aplikací a další mé práce. Už umí všechny barvy v ASL. K výuce jazyků hodně využíváme knihy.

Luca a Laura

Co si myslíte o názoru, že pro řadu neslyšících dětí může být obtížné si dobře osvojit jeden jazyk, a tak by mohlo být matoucí představovat jim více jazyků najednou?

Naprosto nesouhlasím. Znakový jazyk je vizuální, bezprostřední a velmi všestranný, takže když v něm mají děti základ, je snazší si osvojit další znakový jazyk a mluvené jazyky. Je takovou trampolínou pro další jazyky. Měla jsem to podobně: přestěhovala jsem se do Čech, aniž bych znala češtinu, ale díky vizuální komunikaci, řeči těla a osvojení českého znakového jazyka jsem se následně naučila znaky pro jednotlivá slova. Potom jsem dala stranou znaky a naučila se českou gramatiku. Podobně jsem se naučila americký znakový jazyk a angličtinu.

Silvia s Jakubem

Využívají Laura a Luca aplikace od Motion Light Lab?

Ano, já chci děti podpořit v tom, aby se naučiliy co nejvíce jazyků. Podle studií je pro osvojování jazyků nejdůležitější věk od narození do šesti let. Většina aplikací od Motion Light Lab je spíše pro starší děti, které už umí číst. Ale máme i aplikace pro menší, které si zamilovaly, jako například tu s barvami. Oběma se také moc líbí slyšet, užívají si to, takže nyní dávají pozor i na videa se zvuky.

Jaké nástroje používáte k rozvoji komunikace?

Knihy, aplikace, videa z Youtube, například písničky Kočka leze dírou, Večerníček a další videa doporučená od rané péče CDS Tamtam.

Připravila a z angličtiny přeložila: Lucie Brandtlová, publicistka Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených, z.s.

Fotografie: archiv rodiny Palmieri Peřinových