Studium bez bariér

Žijeme v době, kdy zdravotní postižení již naštěstí nepředstavuje překážku pro osobní rozvoj. V rámci integrace navštěvují děti i žáci se speciálními vzdělávacími potřebami běžné mateřské i základní školy, které jim s ohledem na jejich zdravotní stav zajišťují odpovídající podpůrná opatření. Platí to i pro ty vysoké?

Ano, platí. Studenti se zdravotním handicapem se dnes mohou realizovat v jakémkoliv povolání. Většina vysokých škol napříč republikou i napříč studijními obory jim poskytuje plnou podporu při přijímacích zkouškách i po celou dobu studia.

Zvýšení přístupnosti vysokých škol pro studenty se zdravotním postižením obsahuje Národní plán podpory rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2021–2025, který uvádí opatření týkající se vyrovnávání příležitostí při přijímacím řízení, sledování charakteristik skupiny studentů se specifickými potřebami, finanční podpory revitalizace a výstavby prostor vysokých škol s ohledem na jejich využívání studenty se specifickými potřebami či kompenzaci zvýšených nákladů souvisejících s jejich studiem v akreditovaných studijních programech.

Co říkají statistiky

Statistika Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) i další uskutečněné průzkumy dokazují, že počet studentů vysokých škol se specifickými potřebami se kontinuálně zvyšuje. Ve školním roce 2020/2021 eviduje MŠMT 3 141 těchto studentů. Oproti stavu roku 2010/2011 to představuje nárůst o 2 287 studujících, tedy o více než 350 %.

Z dotazníkového šetření, které realizoval Úřad vlády pod názvem Průzkum přístupnosti studia pro osoby se zdravotním postižením na vysokých školách, vyplynulo, že téměř polovinu všech evidovaných studentů se specifickými potřebami (44,7 %) tvoří studující se specifickými poruchami učení. Druhou nejpočetnější skupinou jsou s větším odstupem studenti s psychiatrickým onemocněním (15,6 %) a studenti s pohybovým postižením (10 %). Nejméně početnou skupinu tvoří studenti s poruchou jazykových, řečových či jiných komunikačních schopností (2 %), studenti s poruchou autistického spektra (5,3 %) a studenti se zrakovým postižením (5,5 %).

Metodický pokyn MŠMT rozděluje studenty se specifickými potřebami do šesti výše uvedených kategorií. Pod písmenem B jsou v něm vedeni studenti se sluchovým postižením, kteří se dále dělí na podskupinu B1, což jsou uživatelé mluveného jazyka, a podskupinu B2, kterou tvoří uživatelé znakového jazyka. Statistika ukazuje, že počet studujících se sluchovým postižením je během posledních deseti let poměrně vyrovnaný, vzrůstá jen nepatrně. V letošním školním roce jich na českých vysokých školách studuje celkem 222–178 nedoslýchavých (B1) komunikujících v češtině a 44 neslyšících (B2), kteří využívají český znakový jazyk. Nejvíce studentů se sluchovým postižením navštěvuje Univerzitu Karlovu v Praze (56), následují Masarykova univerzita v Brně (40) a Univerzita Palackého v Olomouci (33).

Co vysokým školám ukládá zákon
Vysokoškolské, nebo také terciální, vzdělávání, upravuje zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Ten veřejným vysokým školám mimo jiné stanoví povinnost činit všechna dostupná opatření pro vyrovnání příležitostí studovat na vysoké škole a poskytovat informační i poradenské služby související se studiem. Finanční podpora za zvýšené náklady na studium studentů se specifickými potřebami vychází z pravidel MŠMT. Soukromým vysokým školám zákon tyto povinnosti neukládá. Příspěvek na financování zvýšených nákladů vztahujících se na studium studentů se specifickými potřebami tak nedostávají.

Všechny vysoké školy však shodně musí na svých internetových stránkách zveřejňovat seznam akreditovaných studijních programů, které uskutečňují, včetně jejich typu a profilu, formy výuky a standardní doby studia. Součástí těchto informací musejí být také údaje o jejich dostupnosti pro osoby se zdravotním postižením.

Jak to vypadá v praxi

Podporu studentům se specifickými potřebami na většině veřejných vysokých škol realizují poradenská centra a střediska. Zajišťují informační servis, přizpůsobení přijímacích zkoušek, úpravu prostředí, dostupnost digitalizovaných studijních materiálů a výpočetní techniky.

Odlišná situace je u soukromých vysokých škol. Centra podpory studentům se zdravotním postižením má zřízeno pouze několik z nich. Absenci center tyto školy odůvodňují absencí finanční podpory na realizaci opatření na podporu studentů se specifickými potřebami.

V rámci již zmíněného dotazníkového Průzkumu přístupnosti studia pro osoby se zdravotním postižením na vysokých školách, uvedla zhruba polovina veřejných i soukromých vysokých škol, že zdravotní postižení nemá vliv na studium. Jinak řečeno, studenti se zdravotním postižením neprodlužují, nepřerušují ani neukončují své studium častěji než studenti bez zdravotního postižení.

Kam za informacemi

Veřejné vysoké školy nabízejí studentům se specifickými potřebami podporu před přijímacími zkouškami i po celou dobu studia. Cílem činnosti center je zpřístupnit studium těmto studentům a poskytnout jim podporu, aby mohli uplatnit svoje schopnosti, aniž by přitom docházelo ke snižování studijních nároků. Na každé z fakult většinou působí pověřená kontaktní osoba, na kterou se studenti se svými potřebami mohou obrátit.

Studentům se sluchovým postižením tato centra zajišťují kromě jiného například pomoc při vypracování individuálního vzdělávacího plánu, asistenty na přepis/zápis přednášek a seminářů, simultánní přepis, tlumočníky do znakového jazyka, případně znakované češtiny, artikulační tlumočení a mnoho dalšího. Většina veřejných vysokých škol tuto službu studentům poskytuje, často prostřednictvím externích tlumočníků či zapisovatelů. V centrech je často možné i vypůjčit si některou z kompenzační pomůcek, a to na celou dobu studia.

Ve výše jmenovaném průzkumu uvádějí vysoké školy i opatření, která by podle nich mohla ještě více napomoci zvýšení zájmu osob se zdravotním postižením o studium na jejich fakultách. Patří sem zejména zachování finanční podpory pro vyrovnání příležitostí studentů se specifickými potřebami poskytované MŠMT a podpora a propagace center podpory pro tyto studenty ze strany jednotlivých vysokých škol. I nadále je také třeba pokračovat v odstraňování architektonických bariér, a to nejen v budovách vysokých škol, ale také v dalších budovách včetně kolejí a menz. Důležitý je také rozvoj informačních aktivit, například pořádání besed a rozhovorů se studenty a absolventy vysokých škol se specifickými potřebami o průběhu jejich studia. V neposlední řadě by jistě pomohlo posílení spolupráce se středními školami.

Poradenská centra vysokých škol

Připravila: Radana Ardeltová, koordinátorka komunikace CDS Tamtam

Fotografie: Canva.com

Zdroje:
Národní plán podpory rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2021–2025

Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění účinném od 1. 4. 2021

Průzkum přístupnosti studia pro osoby se zdravotním postižením na vysokých školách, Úřad vlády, Oddělení sekretariátu Vládního výboru pro osoby se zdravotním postižením, září 2021
Webové stránky vysokých škol