Někdy učitel míní a žáci mění

Učitelka Markéta Sýkorová nastoupila na základní školu pro sluchově postižené žáky a žáky s vadami řeči po ukončení studia v roce 2001. Nyní je zástupkyní ředitele a přes širší záběr se dopracovala především k výuce anglického a českého jazyka. Angličtinu vyučuje v různých ročnících, ale někdy se podaří, že vede jednu třídu od 4. až do 10. ročníku. S žáky tak stráví 7 let a za tu dobu je pozná velmi dobře. Jaké jsou její zkušenosti?

Markéto, jak se připravujete na nástup nových žáků? Co o nich potřebujete vědět?

Určitě potřebuji do začátku o všech žácích vědět informace týkající se jejich znevýhodnění, takže si nastuduji doporučení vydané speciálně pedagogickým centrem a to, co tam nenajdu, mi doplní třeba třídní učitelka. Nejdůležitější pro mě ale je samotná práce s dětmi. První týdny si na sebe zvykáme a já zjišťuji, jak to bude s komunikací, jak jednotliví žáci reagují na řeč, znak, na odezírání, jaký způsob komunikace preferují. Vzájemné porozumění je předpoklad, aby výuka fungovala. Důležité je pro mě také poznat osobnost dětí. Každé je jiné a já musím rozlišit, jak k nim přistupovat, co si mohu a nemohu dovolit, aby se cítily v hodině dobře.

Pracujete také s žáky, kteří mají kromě sluchové ztráty i jiné potíže. Liší se jejich výuka?

Když jsem vzpomínala na třídy, ve kterých jsem učila, zjistila jsem, že skoro v každé bylo dítě, které kromě sluchové ztráty mělo také další specifika. Někdy bylo sluchové postižení například součástí určitého syndromu, jindy v kombinaci s lehkým mentálním postižením, poruchou autistického spektra nebo dysfázií. S těmito žáky se musí pracovat vždy s ohledem na jejich jedinečnost. Mnohdy se kromě jiných podpůrných opatření přistupuje k vypracování individuálního vzdělávacího plánu, ať už v jednom nebo více předmětech. Záleží také na složení třídy, do které je žák zařazen, nakolik zvládá pracovat společně se třídou nebo naopak potřebuje pracovat individuálně. Stěžejní je opět najít fungující komunikační kanál. Pokud májí žáci „pouze“ sluchové znevýhodnění, a to je kompenzováno sluchadly nebo kochleárním implantátem, nebo jsou to žáci neslyšící, komunikující znakovým jazykem, je komunikace funkční. Vzdělávání u nich samozřejmě ovlivňuje nadání a další aspekty. Naopak pokud je sluchová vada v kombinaci například s dysfázií nebo poruchou autistického spektra (PAS), ani dobrá kompenzace sluchové vady není schopna pokrýt narušení komunikační schopnosti.

Můžete nám to více přiblížit?

Například dysfázie se projevuje narušením komunikační schopnosti v oblasti recepce nebo exprese (porozumění nebo vyjadřování – pozn. redakce), často v obou oblastech současně. Může se projevit v českém jazyce v mluvené nebo psané podobě, při poslechu či čtení. Stejně tak se projeví u žáka s různým stupněm sluchového postižení. Dysfázie se může projevit i ve znakovém jazyce, ač je vizuálně motorický, a to jak v recepci, tak v expresi tohoto jazyka. Narušená je oblast porozumění, v expresi se projevuje určitá neobratnost ve zpracování znaků, obsahově je znaková zásoba nižší, narušená může být paměť a celkově také jazykový cit.

Aby komunikace byla alespoň částečně funkční, musí se maximálně zjednodušit, a to jak forma, tak obsah. To v praxi znamená používat známou slovní či znakovou zásobu a postupně ji rozšiřovat, užívat krátké věty, pokyny a úkoly rozdělit do jednotlivých kroků, a především neustále kontrolovat porozumění. Získávat zpětnou vazbu, vysvětlovat znovu jinak, opakovat, vizualizovat, používat názorné pomůcky, obrázky, videa. Zaplaťpánbůh za Google (smích).

Máte možnost dále se vzdělávat v oblastech, které pro svou práci potřebujete?

Nejčastěji se účastním školení a seminářů týkajících se výuky angličtiny, kde se snažím čerpat nápady a náměty do výuky, rozvíjet se metodicky, protože nejtěžší není jazyk samotný, ale hledání vhodných způsobů, jak ho co nejlépe předat žákům s různým znevýhodněním.

Také se stále snažím zlepšovat ve znakovém jazyce, protože při výuce angličtiny i češtiny potřebuji velmi různorodou znakovou zásobu. Ve škole míváme i semináře na různá pedagogická, případně psychologická témata. Centrum kochleárních implantací Ostrava zase každoročně pořádá seminář na odborná foniatrická témata.

Používáte při výuce anglického jazyka český znakový jazyk?

Ano, cizí znakový jazyk neovládám a ani to není ve výuce třeba. Používání znaků je pro mě i žáky při výuce angličtiny výhodou. Třídy jsou většinou naplněny žáky s různým stupněm sluchového znevýhodnění, takže i s různou schopností poslechu anglického jazyka. Na žáky se snažím co nejvíce mluvit anglicky a ti individuálně buď poslouchají, nebo odezírají, případně mají oporu v psaném textu. Je to důležité, protože angličtina má psanou formu jinou než mluvenou, a také s tou se musí seznámit. Setkávají se s ní například u sledování filmů a různého jiného obsahu na internetu. A tady přichází výhoda znaků, kdy vlastně sama sebe simultánně doplňuji znaky a tím se překládám. Pokud žáci chtějí a snaží se o mluvení nebo čtení, vůbec nehodnotím výslovnost. Ale mohou je také doprovázet znaky a tím mám vlastně okamžitě zpětnou vazbu o jejich porozumění.

Setkala jste se při výuce také s přítomností tlumočníka znakového jazyka?

Ano. V tomto případě se jednalo o třídu, kde bylo více neslyšících žáků. Výhodou bylo zajištění kvalitní komunikace ve znakovém jazyce, ovšem byli tam právě i žáci s kombinací vady sluchu a dysfázie, takže samotné tlumočení do znakového jazyka nemohlo zajistit porozumění všech a bylo třeba se věnovat žákům velmi individuálně a s velkou dopomocí.

V podobných třídách bývá přítomen také asistent pedagoga či druhý pedagog…

Nejčastěji spolupracuji s asistenty pedagoga. Většinou je to u žáků, kteří nemohou pracovat společně se třídou, nejsou samostatní a mají vypracovaný individuální vzdělávací plán. Ten se snažíme naplňovat. Je důležité ho nastavit tak, aby byl splnitelný a zároveň přiměřeně náročný, aby žák stále pokračoval ve svém rozvoji a byl motivován. S asistentem pedagoga si řekneme, jaké učivo je před námi a jaké by z něj měly být výstupy. Konzultujeme, co by žák, případně žáci, měli v hodině splnit, a jaká mám očekávání. Nakonec zhodnotíme, jak se to dařilo. Od toho se odvíjejí další hodiny. V jedné hodině češtiny spolupracuji také s druhým pedagogem. Můžeme plánovat dlouhodoběji a pedagog si již sám připravuje obsahy hodin pro část třídy.

S jakými dalšími odborníky spolupracujete?

S pedagogy ze speciálně pedagogických center (SPC), kteří mají naše žáky v péči. Pokud se jedná o žáka s více vadami, je v péči více SPC. Konzultujeme vzdělávání žáka, poskytujeme jim zprávu o žákovi jako jeden z podkladů pro vypracování doporučení, jehož součástí může být také individuální vzdělávací plán. Speciální pedagogové chodí i do hodin na náslechy.

Kdo vám pomáhá nejvíce?

Důležitá je možnost denně sdílet zkušenosti a informace s kolegyněmi. Někdy učíme jednoho žáka v různých předmětech a můžeme tedy porovnat, jak pracuje v jednotlivých hodinách, jaké formy učení se daří a nedaří, co se osvědčilo a podobně. Jindy sdílíme zkušenosti, poznatky a třeba materiály z předmětů, které vyučujeme. Je nás v kabinetě šest, má to tedy i své výhody. Přímo v hodinách je pak největší pomocí asistent pedagoga. Ten se může věnovat žákům, kteří se nemohou zapojit do společné výuky či aktivit nebo k tomuto zapojení potřebují dopomoc.

Rozvoji dítěte pomáhá i spolupráce s rodiči. Daří se vždy navazovat s nimi kontakt?

Spolupráce s rodiči je samozřejmě důležitá a pokud rodiče doma podporují a prohlubují to, co se děti učí ve škole, je potom efekt výuky mnohem větší a výsledky rychlejší a zároveň trvalejší. Řekla bych, že na začátku školní docházky jsou rodiče nejvíce motivovaní a spolupráce s učitelkou bývá úzká. S přibývajícím věkem dětí tomu někteří rodiče nechávají volnější průběh, pokud vidí, že ve škole nejsou žádné „problémy“. Bohužel jsou ale i rodiče, se kterými kooperace nefunguje a ve výsledku tím trpí dítě.

Jak mohou rodiče syna či dceru co nejvíce podpořit?

Ze strany rodičů je důležité budovat v dítěti dobrý vztah ke škole, motivovat ho ke vzdělání, podporovat ho v přípravě a poskytnout mu vhodné podmínky. Pokud děti do školy chodí rády, je pro pedagoga mnohem příjemnější vést výuku. S přibývajícím věkem žáků se přirozeně stává, že je těžší hledat pro vzdělávání motivaci, pro rodiče i pedagogy Pokud do školy děti nechodí rády, je dobré, aby věděly, že rodiče s pedagogy táhnou za jeden provaz. Důležitá je i vzájemná informovanost a zpětná vazba mezi rodiči a učiteli, protože děti se často ve škole a doma chovají rozdílně. Navíc děti, jejichž jazykové kompetence jsou oslabené, nejsou často relevantním zdrojem informací o tom, co se ve škole děje.

Markéta Sýkorová

Mezi našimi čtenáři jsou i studenti pedagogiky. Jaké atributy by podle vás měli mít speciální pedagogové a pedagogové, aby v profesi obstáli?

Je to asi klišé, ale měli by svou práci mít rádi a měla by je bavit. Pokud to žáci vycítí, bude pro ně pedagog více uvěřitelný a může žáky snadněji motivovat, zaujmout, přenést na ně své nadšení. V některých předmětech je to ale asi jednodušší než v jiných.

U speciálních pedagogů je také fajn disponovat velkou trpělivostí, nenechat se zviklat neúspěchy. Často to prostě nejde na poprvé, ani na popáté, musíme hledat různé způsoby a možnosti, a nakonec se úspěch dostaví. S tím souvisí i kreativita a schopnost improvizace. Můžeme mít perfektně naplánovanou hodinu, ale někdy učitel míní a žáci mění a pak se pohotový dobrý nápad velmi hodí. A také je třeba schopnost empatie, smysl pro humor a spravedlnost, ale i určitá přísnost a důslednost.

Připravila: Mgr. Veronika Kovalová, pracovnice Sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi Centra pro dětský sluch Tamtam, o. p. s., v Ostravě

Fotografie: archiv Markéty Sýkorové, Shutterstock.com