Aplikaci na míru může s pomocí umělé inteligence vytvořit každý z nás

Matěj má diagnostikovanou oboustrannou vadu sluchu, kterou od dvou let kompenzuje sluchadly. Teď jsou Máťovi čtyři roky. Miluje bagry, jízdy vlakem, právě se učí na kole. Je tak akční, že umí svoje rodiče slušně prohnat. Poté, co se delší dobu trápil s percepčním testem na foniatrii, se jeho táta rozhodl vytvořit aplikaci, která by synkovi pomohla s procvičováním oblasti rozpoznávání slov. Našemu povídání byla přítomna i Matějova maminka Tereza a doplnila rozhovor o své zkušenosti.

Pane Horáku, můžete nám vaši aplikaci v základních rysech popsat?

David (D.): Aplikaci beru jako doplňkový nástroj pro procvičování percepčního (obrázkového testu), který jsme doposud mohli procvičovat pouze v papírové podobě. Princip percepčního testu spočívá v ověřování, jak dítě rozpoznává a porozumí mluveným slovům na základě obrázků. Cílem je zjistit, zda dítě při slyšení určitého slova správně přiřadí význam – tedy pozná, co slovo znamená – a najde odpovídající obrázek. Z popisu je patrné, že testování probíhá interaktivní formou. Tato interaktivita mi při cvičení s papírem chyběla.

Jaké má aplikace funkce?

D.: V aplikaci jsou dvě varianty: učení a cvičení. V rámci režimu učení není slovo předem zadané. V režimu učení si vyberete konkrétní sadu obrázků nebo si necháte vygenerovat jejich náhodný mix. Rodič ukáže dítěti dané obrázky a ptá se, kde je… (například) ryba? Po kliknutí na obrázek se ozve mluvené slovo, které ho reprezentuje. Obrázek ryby a slovo ryba. Náhodný mix je dobrý v tom, že se obrázky promíchají a ověří se, že dítě opravdu rozumí a netrefí správné slovo například jen kvůli pořadí obrázků. To na papíře nezměníte. V rámci režimu cvičení se mění pravidla hry. Aplikace vám napíše slovo, které má dítě hledat. Je možné přehrát i jeho zvuk. Když dítě klikne na správné slovo, zobrazí se zelené vysvícení, když klikne na nesprávné, ukáže se červené. Po postupném procvičení všech obrázků se na konci zobrazí vyhodnocení – jednoduchá statistika, kolik pokusů na každé slovo potřeboval. To může dát při cvičení rychlou zpětnou vazbu, která slova dítě zvládá a která mu ještě dělají potíže. V klasickém klinickém testu se kromě rozpoznávání slov zjišťuje i hladina hlasitosti, kterou je dítě schopno slyšet pouštěním hledaných slov při různých hlasitostech. To v aplikaci není implementováno, nemá být zástupcem klinického testu, ale má pomoci s porozuměním.

Jak vás napadlo vytvořit pro Máťu aplikaci?

Tereza (T.): Kromě sluchové vady řešíme u Máti i opožděný vývoj, ADHD a vývojovou dysfázii. Pro Máťu je tedy učení náročnější. Na logopedii je většina materiálů na papírové bázi. Ovšem Máťa, když vidí papír, snaží se jej často zklividovat, zmuchlat a zahodit (smích). S tímto problémem jsme se potýkali i v případě obrázkového percepčního testu. Máťa má ale velmi rád tablet, proto se nabízela možnost ho k testu přivést tímto způsobem.

D.: Chtěli jsme, aby měl doplňkový nástroj, který by mu pomohl připravit se na test, co ho čeká v září. Začal jsem pátrat, jestli už někdo něco podobného řešil, ale žádnou podobnou aplikaci jsem nenašel. Jsem technologický nadšenec a zajímám se o nástroje umělé inteligence. Jeden večer jsem si sednul a říkal si, že se pobavím s ChatGPT, jestli něco vymyslíme.

Jak to konkrétně probíhalo?

D.: V hlavě jsem si rozvrhnul, jak by aplikace mohla vypadat a fungovat. Naskenoval jsem si obrázky, které jsme dostali na procvičování z foniatrie a které se používají i při klinickém testování. Uvedl jsem ChatGPT do kontextu a představil jsem mu svou představu o aplikaci a v čem chci, aby Máťovi pomohla. Za první večer se podařilo vyvinout zkušební verzi. Přišla vlna nadšení. Ovšem, jak to často bývá, tuto fázi pak vystřídala frustrace, protože po prvních rychlých výsledcích bylo potřeba vše dopilovávat (smích). Během dvou dalších večerů jsem dospěl k finální verzi. Aplikace je přizpůsobena pro zobrazení na tabletech a mobilech, což mi přijde užitečné, protože je má člověk hned po ruce.

Objevovaly se při vytváření nějaké překážky?

D.: Vyskakovaly na mě různé hlášky, že mám například něco nainstalovat, nastavit, dost často něco nefungovalo. Ale opět mi s nimi pomohl ChatGPT. Popsal jsem problém a on mi vrátil podrobný návod: „Otevři okno, stáhni toto...“ atd. Hlavně to nevzdat napoprvé a být trpělivý.

Pomáhá Máťovi aplikace? Učí se s ní lépe?

D.: U Máti je důležité vychytat moment, kdy by se mohl a chtěl učit. Plánované učení – sedneme si ve tři hodiny a budeme se učit, u něj nefunguje. Člověk ho musí mít navnímaného, aby zachytil správný moment a jestli to bude na lavičce v parku, cestou v autobuse nebo jinde, je jedno. Vytáhnete mobil, uděláte dvouminutové cvičení a je to. Když se vystihne dobrá nálada, Máťa s aplikací pracuje. Naučil se to. Mohla by být i přizpůsobená tak, aby si ji dítě ovládalo samo, ale takové ambice jsem neměl. Je to pomůcka pro rodiče nebo někoho dalšího, kdo s dítětem pracuje.

Co si myslíte o kritice používání technologií u děti?

D.: Děti mají o tablety a technologie zájem a budou ho mít. Já je Máťovi nebudu apriori zakazovat. Pokud je používá k dobrému účelu, může to pomoci. Máťa má i zrakovou vadu a musí nosit okluzor. Když se dívá na pohádky, aspoň okluzor snese a nějakou dobu s ním vydrží. Je potřeba se zkrátka přizpůsobit tomu, jaká má Máťa omezení.

Nabízíte aplikaci dalším rodičům?

D.: Věřím, že by to mohl být užitečný nástroj i pro další rodiče. Aplikace je zdarma k dispozici online na adrese percepcni-trenink.netlify.app. Důležité poselství, které bych chtěl prostřednictvím sdílení aplikace předat, spočívá v tom, že máme k dispozici nástroje dostupné v podstatě všem zdarma a nejsou složité na ovládání. Myslím, že podobnou aplikaci si může vytvořit každý, kdo potřebuje.

Opravdu?

D.: Máme děti, které mají specifické potřeby. Musíme tomu přizpůsobit specifickou míru a pomůcky vzdělávání. Každé dítě to může mít trochu jinak a může mít jinou úroveň. Aplikaci je možné přizpůsobit podle toho, co má dítě rádo. Například když miluje prase Pepu, dáte mu tyto obrázky do aplikace a bude ho tím víc bavit a motivovat k učení. Dřív se nám mohlo o něčem podobném jen zdát, že bychom si takto snadno naprogramovali vlastní aplikaci, byť sebejednodušší. Věřím, že správným používáním nástrojů umělé inteligence můžeme podporovat tvořivost a kreativitu, svoji i našich dětí. Naše možnosti jsou omezené jen tím, co si myslíme, že můžeme. Přitom si stačí sednout a zeptat se AI: „Mám tu tenhle problém a tuhle potřebu, jak bys mi s tím mohl pomoci?“ Program mi začne nabízet různé možnosti a já už si vybírám a pokračuji v tvorbě.

Pozorujte u Máti posun v rozpoznávání obrázků díky aplikaci?

D.: Posun je znát, slova poznává. V nemocnici v Hradci Králové nám nabízeli strávit tam nějaký čas, aby si zvykl na prostředí a mohl test trénovat, vyzkoušet si, jak probíhá. Uvidíme, možná to využijeme. Stále totiž řešíme, zda zvolená kompenzace sluchu je dostačující, nebo bychom měli zvažovat implantaci. Proto věříme, že by nám výsledek testu mohl pomoci – napovědět, jak dál postupovat.

T.: Zasahuje do toho diagnostikované ADHD a vývojová dysfázie. Je otázka, zda má sluch tak špatný, nebo zda je vývoj opožděný z důvodu pozornosti. Máťa skoro nemluví, takže nám to neřekne.

D.: V druhé polovině minulého roku jsme začali vnímat různé signály, že se Máťův vývoj se sluchadly neposouvá tak, jak bychom si přáli. Například Máťova logopedka mluvila o tom, že se mu nerozšiřuje slovní zásoba takovým tempem, jak by očekávala, měli jsme výsledky z opakovaného BERA vyšetření, kde vyšlo, že je Matěj „úplně hluchý” atp. Na druhou stranu víme, že i bez sluchadel nějak reaguje. Každopádně jsme typ aktivnějších rodičů. Uvědomujeme si, že Máťa je ve vývojovém stádiu, které významně ovlivní celý jeho život a je potřeba k tomu přistoupit co nejzodpovědněji. Z toho důvodu jsem se rozhodl na nějaký čas utlumit svoje pracovní aktivity a Máťovi se spolu s manželkou věnovat v rámci domácích radostí i povinností takzvaně na plný úvazek. Do budoucna mám pak v plánu najít si takovou práci, která mi dá větší časovou svobodu a flexibilitu.

Máťa

Jak aktuálně Máťa komunikuje?

T.: Říká pár slov, asi kolem třiceti. Používáme znaky, gesta, tzv. rukama nohama. Kolikrát je to taková pantomima. S poradkyní rané péče cvičíme znaky pro různá slova a využíváme aplikaci Znakujte s Tamtamem. To nám velmi pomáhá.

D.: Máťa dokáže vyjádřit, co chce, například otevře lednici a ukáže. Je pohybově nadaný. Využíváme komunikační deník. Do komunikace vstupují i jeho emoce. Ale je vidět, že se snaží a rád znakuje. Rád bych, abychom se s manželkou naučili lépe znakovat a mohli mu s komunikací více pomoct.

T.: Kromě syna Matěje máme i téměř dvouletou dceru Emu. Ta je slyšící. Spolu používají hodně gesta a ukazování. Když jde o nějakou lotrovinu, komunikace jim jde na výbornou.

Co dalšího považujete pro zlepšení komunikace s Matějem za zásadní?

T.: Za důležité považujeme zejména podporu našeho okolí. Například ve školce má Máťa velmi vstřícnou asistentku, která ovládá znaky. Školka i dobře spolupracuje s naší paní logopedkou.

Rodina Horákových

D.: Cítíme, že okolí nám vrací naši snahu a úsilí. Jsme velmi vděční za pomoc a podporu od školky, lékařů, Tamtamu a dalších odborníků, se kterými můžeme spolupracovat. A samozřejmě nesmím zapomenout na naši rodinu a také sami na sebe, protože bez vzájemné podpory bychom se z toho občas asi zbláznili (smích).

Plánujete ještě nějaké další aplikace nebo „zlepšováky”?

D.: Je to vysoká meta, ale lákal by mě například překladač slov a vět do znaků. Nemyslím přímo tlumočení, ale třeba jen rychlé poskládání znaků pro základní porozumění a připomenutí. Urychlilo by to učení na obou stranách a odbouralo jazykovou bariéru.

Pozn. redakce: V aplikaci jsou použity ilustrace Hany Kluchové, které jsou součástí standardizované sady slovní audiometrie od společnosti Widex

Připravila: Lucie Brandtlová, publicistka Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených, z.s.

Fotografie archiv rodiny Horákových