Knížka jako most mezi dvěma světy

Markéta Vítková knížky milovala už jako malá holka. Po narození syna a nezapomenutelných chvílích věnovaných společnému čtení, se odhodlala začít vydávat vlastní tituly. Když držela v ruce první, byl to krásný pocit a ona pochopila, že se vydala správnou cestou. Markétu jsem potkala u jejího knižního stánku na konferenci INSPO, která se věnuje lidem se specifickými potřebami. Této cílové skupině přizpůsobila i výběr vystavených knížek. Převažovaly ty, které přibližují čtenářům svět dospělých či dětí se zdravotním postižením. Markéta této řadě říká knižní mosty, protože spojují svět zdravých a těch, kteří žijí s nějakým handicapem. O její knížky byl na stánku velký zájem, ale našla si čas i na krátký rozhovor se mnou.

Markéto, není typické, že autor si zároveň svoje knížky ilustruje. Jak jste se propracovala k takovému hezkému spojení?

Vždycky mě bavilo kreslit a malovat. Vystudovala jsem výtvarnou výchovu a zároveň biologii, takže některé moje knížky jsou o přírodě. A když si je můžu sama ilustrovat, tak mě to baví. Ale nejsem typ autora, který by měl jednotný styl jako třeba Helena Zmatlíková. Její obrázky prostě poznáte, kdežto u mě je to jiné.

Vaše knížky jsou opravdu i po výtvarné stránce každá trochu jiná…

Střídám techniky. Jednu knížku jsem ilustrovala technikou barevného linorytu, také mám ráda akvarelové pastelky, ale dělám i ilustrované knížky ve stylu koláží a tak různě.

Prý právě chystáte knížku, která dětem představí svět lidí se sluchovým postižením. Je to tak? Komu bude určena?

Ano, chystám opravdu takovou knížku. Nebude jen pro děti se sluchovým handicapem, ale bude vlastně pro všechny čtenáře. Už mám tři knížky z řady, kterou nazývám knižní mosty. Mají přiblížit svět dětí a lidí s nějakým handicapem nebo poruchou těm, kteří žádný handicap nemají.

Proč ve vás vyklíčila myšlenka věnovat se právě takovým tématům?

Měla jsem nevidomého tchána, a když jsem začala psát knížky, jednoho dne mě napadlo, že bych se měla pokusit představit dětem i svět zrakově postižených. Vlastně jako prevenci toho, aby se nestalo, že potkají na ulici někoho s bílou holí a nebudou vědět, proč tu hůl má, proč se chová tak, jak se chová, a tak dále. Díky tomu vznikla knížka Narozeninová kočka.

Povězte nám něco o ní, vypadá vizuálně opravdu moc hezky a nápaditě….

Knížka Narozeninová kočka má více podob. Vznikla v klasické verzi pro první čtení, ale i v takové kombinované podobě, kdy je hlavní příběh namluvený jako audioknížka. Ta je vložena v deskách tištěné knihy. Stránky jsou napsané jak braillovým, tak normálním písmem a také obrázky jsou tam jak normální, tak i hmatové. Zpočátku jsem si myslela, že touto knížkou skončím s handicapy, ale díky tomu, že mě inspirovali a ponoukali ostatní lidé, vznikla celá řada. Říkali mi, jestli nechci představit i jiné handicapy? Řekla jsem, že s nimi nemám zkušenost, tak jak bych si na to mohla troufnout? A oni mi doporučili spojit síly s někým, kdo tu zkušenost má. Že na základě toho, jak vypadá Narozeninová kočka, se to určitě vydaří. A když těch lidí bylo víc, řekla jsem si, že to zkusím.

Kdo vám pomáhal?

S psycholožkou Kateřinou Čížkovou jsem napsala knihu Jak barevná je modrá, která je o autismu. Tak jsem zjistila, že to jde i touto cestou, tedy bez mé předchozí vlastní zkušenosti s určitým typem handicapu.

Jaké další knížky z této řady následovaly?

Potom jsem si vybrala už cíleně, že jako další chci zpracovat téma vozíčkářů a začala jsem spolupracovat se Zbyňkem Švehlou, který si poranil míchu při pádu z kola. Vznikla kniha Vozíčkov, no a aktuálně vzniká čtvrtá kniha v řadě, a ta bude právě o lidech se sluchovým postižením. Ale zase bude určena jak pro slyšící, tak i pro ty, co neslyší.

Jakou neslyšící osobnost představí? A jak se bude jmenovat?

Představí pět osobností, mezi nimi bude již nežijící herec David Wagner, dále prezidentka Svazu neslyšících a nedoslýchavých ČR Šárka Prokopiusová, výtvarnice Iva Hay, herec a lektor Honza Fiurášek a pedagog Alexandr Zvonek. S těmi všemi řešíme i název, ale je to ještě věcí diskuze. Mluvila do toho i grafička, kterou napadl název Nezvuky. V rámci brainstormingu jich máme vypsaných hodně, ale jaký bude finální, to ještě nevím. S výběrem osobností mi hodně pomohla profesorka Zoja Mikotová z Janáčkovy akademie múzických umění v Brně (zakladatelka ateliéru Výchovná dramatika pro neslyšící, dnešního Ateliéru divadlo a výchova pro neslyšící – pozn. redakce).

Jakou bude mít knížka podobu?

Klasicky tištěnou, s obrázky, a k osobnostem budou i fotky od dětství až po současnost, které snad všichni doufám najdou (smích). Ke každé kapitole i neslyšící výtvarník Michal Štěpánek namaloval úvodní portrét toho člověka. Doplníme i kresbičky, prostě to bude hodně pestré. I znakový jazyk tam dodáme, vždycky na konci kapitoly bude QR kód s odkazem na video v českém znakovém jazyce.

Takže knížka pomůže dětem nahlédnout do života pěti osobností se ztrátou sluchu?

Je to tak, ale kromě toho tam ještě vždycky v mezikapitolách bude představen život neslyšících – s čím se potýkají, jak s nimi můžeme komunikovat, co jim ze strany slyšících může pomoci apod.

Tak to se máme na co těšit! Děkuji za rozhovor.

Text a foto: Lucie Křesťanová, šéfredaktorka magazínuDětský sluch