Duha pro neslyšící – bezpečný prostor pro neslyšící a nedoslýchavé queer lidi a jejich spojence

S Jakubem jsme se seznámili loni na workshopu pořádaném v rámci komunitního pridu, kde s dalším členstvem spolku představovali svou činnost. Vyprávěl mi o vzniku a aktivitách spolku i jeho sociokratickém fungování. Sdílel se mnou i to, jaké pro něj bylo oznámit svému okolí, že je gay.

Jakube, jak vznikl spolek Duha pro neslyšící?

První nápad vznikl v roce 2022. Na Filozofické fakultě jsme se spřátelil se spolužákem Danielem. On je slyšící, já jsem neslyšící a oba jsme gayové. Přišel za mnou, jestli bychom nechtěli vytvořit s dalšími queer neslyšícími vlastní program na festivalu Prague Pride, který by byl přizpůsobený neslyšícím. Přišlo mi to jako super nápad. Žádnou podobnou zkušenost jsem neměl, ale říkal jsem si, že bych do toho šel hrozně rád. Udělali jsme výběr akcí, které nám přišly vhodné pro neslyšící: poezie, přednášky a workshopy. Dohodli jsme se s Prague Pridem na spolupráci a vytvořili tým tlumočníků a tlumočnic. Já jsem se zaměřil na lingvistiku a znakovou zásobu. Znám queer svět, a když tlumočnice nebo Daniel potřebovali pomoc s nějakým znakem nebo překladem, fungoval jsem pro ně jako podpora. Když jsem znak sám neznal, vyhledal jsem někoho, kdo mi pomohl, čímž jsme vytvořili takovou queer znakovou síť. Pak se konal Prague Pride, kde jsem úplně poprvé viděl část programu tlumočenou do znakového jazyka. Byl to pro mě opravdu silný zážitek, protože to byla veřejná akce s queer tématy – a přístupná neslyšícím! Vnímal jsem, že jsme všichni nervózní, byla to velká akce. Tlumočnice musely stát na podiu před mnoha lidmi, ale podporovali jsme se, objímali se, když někdo potřeboval apod. Měl jsem fakt radost, že toho můžu být součástí.

A co bylo dál?

Po Prague Pride jsme se s Danielem sešli znovu a přemýšleli, zda v Česku existuje nějaká organizace či platforma, která by sdružovala queer neslyšící. Prague Pride je hodně o slyšící kultuře, ale speciálně pro neslyšící neexistovalo nic – kromě několika spolků, které se ale moc dlouho neudržely. Začátky byly těžké. Nikdo z nás s tím neměl zkušenost, proto jsme se ptali známých, o nichž jsme tušili, že by je to zajímalo a přidali by se. Vytvořili jsme skupinu, vymysleli jméno a sepsali stanovy, aby mohl spolek oficiálně vzniknout. Nechali jsme jej zapsat v roce 2023. Bylo to hodně papírování. Měli jsme štěstí, že v týmu byli slyšící členové a členky, a to opravdoví allies (spojenci a spojenkyně podporující práva nějaké znevýhodněné skupiny, ke které sami nepatří – poznámka redakce). Hrozně to usnadnilo práci. Velmi nám pomohla také neslyšící právnička Jana Havlová z Brna.

Naše tlumočení od Duhy pro neslyšící na podiu Prague Pride s moderátorem Danielem Krejčíkem na Střeleckém ostrově, srpen 2023.

Jaké je poslání spolku?

Snažíme se o několik věcí. Jednak chceme vytvořit bezpečný prostor pro neslyšící, kteří se bojí toho, že mají nějakou odlišnou identitu než cis a hetero, nevyoutovali se nebo třeba jen neví… Hledají se a chtějí přijít někam, kde je budou podporovat a přijímat. Pořádáme různé akce s queer tematikou, aby se lidi mohli přijít sdružovat a dále workshopy, kde se účastníci vzdělávají a dozvídají něco nového. Není to ale všechno jenom na vážné (smích). Na všech akcích máme samozřejmě tlumočení, protože chceme, aby se svět neslyšících, kteří znakují, neslyšících implantovaných, nedoslýchavých a slyšících spojil. Aby vše bylo opravdu inkluzivní. Chceme ukázat, že to jde.

Určitě víte, že komunita neslyšících je fakt malá. A teď si představte, že jste queer a ještě neslyšící. To je dvojnásobné znevýhodnění, menšina v menšině, což vás ještě víc izoluje. Snažíme se, aby lidé měli rovné podmínky, bez ohledu na stav jejich sluchu. Naše velké téma je osvěta. Předávat si informace, aby se neslyšící dozvěděli více o tématu sexuality, sexuálního zdraví nebo identity, coming outu a seberozvoje. Chceme, aby se mohli cítit více sami sebou.

Čím chcete dosáhnout sbližování neslyšících, nedoslýchavých a slyšících?

To je samozřejmě složitá otázka a těžký cíl. Když pořádáme akci, opravdu vždy je tlumočená, protože se může stát, že na ni přijde slyšící člověk, kterého to zajímá, ale bez tlumočení bychom spolu nemohli komunikovat. Máme vlastní skupinu tlumočnic a tlumočníků, kteří se vzdělávají v queer tématech.

Pohledy slyšící většiny a neslyšící minority se někdy diametrálně líší. Ale je to o lidech. Občas je těžké vysvětlit slyšící veřejnosti, jak komunikovat s neslyšícími. Vím, že se tyto dva světy liší i kulturně, takže je otázka, jak slyšícím lidem téma přiblížit nenásilnou formou, aby zjistili, že existuje mnoho možností, jak se vzájemně domluvit: psát si na papír, zajistit tlumočení, přepis apod. Ale z vlastní zkušenosti vím, že bohužel někdy slyšící lidé mají při setkání pocit, že jsme „blbí“, že neumíme odpovědět nebo máme divnou gramatiku. Opravdu často dochází k audismu (diskriminace neslyšících – pozn. redakce). Lidé si všimnou, že jsem takzvaně jiný a přestanou se se mnou bavit. Když se seznamujete online přes aplikace, problém s komunikací není, protože si s lidmi píšete. Ale někdy se stává, že jakmile druhého upozorním na to, že jsem neslyšící, aby třeba nebyl zaskočený, když se máme sejít osobně, dotyčný okamžitě přeruší kontakt. Vždycky si říkám, proč? Přijde mi to zbytečné. Dostáváte se tím do izolace – lidé si vás blokují a přestávají s vámi mluvit. Přitom já neslyším, ty slyšíš, ale v podstatě jsme stejní – oba dva jsme přece lidé!

Workshop pantomimy s neslyšícími queer performery*kami Terezou Hromádkovou a Sergejem Radzyievskyiem, srpen 2024.

Kdo všechno se může do činnosti spolku Duhy pro neslyšící zapojit?

Na akci nebo na přednášku může přijít kdokoliv. I členstvem se může stát prakticky kdokoliv, kdo je v souladu s posláním spolku. Máme různé pracovní skupiny. Jednu pro festivaly a propagaci, druhou pro zábavu, třetí pro vzdělávání a čtvrtou pro tlumočení a lingvistiku.

Pátá centrální skupina sdružuje zástupce z každé skupiny, kteří se jednou za čas sejdou a sdílejí informace, co skupiny dělají, jaké mají plány, kde se můžeme propojit apod. Naše členstvo zahrnuje neslyšící znakující, neslyšící s kochleárním implantátem, nedoslýchavé a samozřejmě i slyšící lidi.

Může se členstvem spolku stát někdo z rodičů neslyšících dětí, třeba i slyšící osoba?

Máme v týmu tlumočnice, takže to není problém. Případně bychom zajistili přepis mluvené řeči do textu. Můžeme se přizpůsobit. Cílem našeho spolku není vytvářet další bariéry, ale naopak – bariéry odstraňovat.

Duha pro neslyšící na průvodu Prague Pride na Václavském náměstí. Prague Pride nás pozval, abychom se přidali do skupin k společnému průvodu, srpen 2024.

Vraťme se k těm pracovním skupinám. Můžeš přiblížit jejich aktivity?

Skupina pro festivaly a propagaci spolupracuje s různými organizacemi. Například jsme nově navázali spolupráci s pořadateli queer filmového festivalu Mezipatra a zajistili tlumočení. Už dva roky spolupracujeme s organizací ASAP (Abortion Support Alliance Prague), která se věnuje tématu dostupnosti interrupcí v Česku, reprodukční spravedlnosti a zdraví. Nejedná se tedy jen o queer organizace. Například interupci vnímáme jako téma lidských práv, a proto je pro nás důležité moct tlumočit přednášky ASAPu.

Skupina zaměřená na zábavu je uvolněnější, hravější. Pořádali jsme třeba turistickou akci na Karlštejně a ušli 25 kilometrů. Další skupina se věnuje vzdělávání: pořádá přednášky, například na téma prevence HIV a AIDS. To jsou témata, která slyšící znají nebo si o nich mohou najít informace na internetu. Ale neslyšící, kteří mají problém s psanou češtinou, jsou v mnohem složitější situaci. Když je text dlouhý, nic se z něj nedozví. Proto pořádáme i o těchto tématech přednášky v českém znakovém jazyce. Někteří neslyšící lidé třeba vůbec nevědí, nebo se to teprve nedávno dozvěděli, že existuje PrEP – tableta, kterou mohou brát a která je chrání před infekcí HIV. Informační chudoba a propast je fakt velká.

Co konkrétně dělá skupina zaměřená na lingvistiku?

Pokud si nějaká organizace, festival nebo kdokoliv jiný objedná službu Duhy, řeší tato skupina použití správných znaků z dané oblasti. Většina znakové zásoby, která se týká témat genderu a sexuality, je převzata ze zahraničních znakových jazyků nebo z mezinárodního znakového systému. Někdy je opravdu těžké správně dané slovo převést do znakového jazyka, aby mu čeští neslyšící rozuměli. V této skupině spolupracují tlumočníci a tlumočnice s neslyšícím členstvem spolku. Všichni máme za cíl vytvořit znaky tak, aby odpovídaly inkluzivnímu jazyku a abychom tedy nikoho nevylučovali. Například existují hanlivé znaky pro slovo gay či lesba a naopak znaky citlivé a slušné. Máme také v plánu vydat slovník queer znaků. Hledáme znaky ze zahraničí, abychom se inspirovali a dali slovník postupně dohromady. Ale je to běh na dlouhou trať. Pořádáme i workshopy o queer tlumočení a inkluzivním jazyku pro organizace. Tam řešíme, jak správně tlumočit, aby to bylo citlivé, inkluzivní, a ne křečovité. Posledně přišlo hodně tlumočníků a tlumočnic a někteří se s tématem setkali poprvé, takže jsme byli za jejich zájem velmi rádi. Učili jsme je novou slovní zásobu, například znaky pro slova gender, demisexualita, nebinarita apod. A někdy jsme je i edukovali o významu těchto slov samotných.

Spolek funguje sociokraticky. Můžeš vysvětlit, co to v praxi znamená?

Není to tak, že bychom měli jednoho zástupce, vedoucího, který na vše shlíží z vrchu. Klademe důraz na rovnost, participaci a efektivní spolupráci mezi členstvem. Chceme být všichni aktivní a aby zodpovědnost byla rozložena mezi více lidí. Jen kvůli formální stránce jsem na papíru zapsaný já, protože systém si to žádá. Oficiálně se tedy lze obracet na mě, ale nefunguje to tak, že bych něco řídil. Radíme se a rozhodujeme společně. Členstva je aktuálně něco přes dvacet.

Teplý Znakokahoot: Výuka queer znakového jazyka a hry se znaky na pražském Skautském institutu v Rybárně, srpen 2024. Jakub Kreuziger sedí u banneru.

Potkáváte se i s nepochopením vaší činnosti nebo s tzv. hejty?

Řekl bych, že obecně máme spíš pozitivní zkušenost. Předsudky a stereotypy samozřejmě existují. Mnoho lidí, když se řekne queer, tak si řeknou: „Ježiš, to je divný téma.“ Ale nestalo se nám, že by nám někdo nadával. V komunitě neslyšících je hodně queer lidí. I starší neslyšící jsou docela zvyklí, že queer osoby existují a je to normální. Komunita je velmi malá a lidé se vzájemně znají. Samozřejmě jsou tam i homofobové, ale není jich moc. Mně se třeba jenom jednou v životě stalo, že na mě někdo útočil.

Slyšící rodiče mohou být zaskočeni, když zjistí, že jejich dítě neslyší. Později mohou být také překvapeni, že je jejich dítě queer…

Právě na rodičích hlavně záleží. Třeba moji rodiče s tím byli hodně v pohodě, když se dozvěděli, že neslyším. Naučili se znakovat a tím, že jsme z Moravy, používáme moravský znakový jazyk. A co se týče coming outu, vyoutoval jsem se nejdřív kamarádům. Všichni mě přijali, nikdo to neřešil, a tím se mi hodně ulevilo. Ten první krok byl pozitivní, což také doporučuju, vyoutovat se před někým, kdo je vám hodně blízký. Bohužel některým kamarádům se stalo, že když se rodičům se svou orientací svěřili, byli zklamaní nebo od nich necítili úplně podporu. Někteří je vůbec nepřijali a uzavřeli se. To se nestává jen neslyšícím, ale všem queer lidem, bohužel.

Jak nejlépe děti a dospívající podpořit?

Pro mě bylo nejdůležitější, že mi rodiče naslouchali a přijali mě takového, jaký jsem. To, že jsem se okolí svěřil a dovolil jsem si být před nimi zranitelný, pomohlo i dalším lidem. Řekli si, že když jsem to zvládl já, zvládnou to také. Z rodiny jsem se první svěřil mámě, se kterou máme moc dobrý vztah. Přišel jsem za ní a řekl jí, že jí potřebuju něco důležitého říct. A máma řekla: „Ježiš, co je?“ Hrozně se lekla, že se něco vážného stalo, že mám nějakou nemoc apod. Byl jsem hrozně nervózní a měl jsem pocit, že jí to nezvládnu říct. Neznakoval jsem, ale mluvil. Mamka mi řekla: „Kubo, prosím tě, zavři oči, abys mi to mohl říct. Takhle nemůžeš, když se na tebe dívám.“ Zavřel jsem oči a řekl jí, že jsem na kluky. Ona mě hned objala. Taky se jí ulevilo, že nejsem nemocný a nestala se žádná tragédie. A úplně hned mě začala podporovat a mělo to dobrý konec.

Jak to probíhalo s ostatními příbuznými?

Postupně jsem se svěřil i dalším členům rodiny, ale potřeboval jsem čas. Babička se mě pořád dokola ptala, jestli už mám holku. Bolela mě z toho hlava, tak jsem si řekl, že jí to musím říct. Jednou jsem to na ni vybalil: „Babi, tohle téma mě nezajímá, já jsem totiž na kluky.“ Nejdřív si nebyla jistá, jestli to myslím vážně a ptala se mámy. Ale když jsem přijel příště, už jsme se o tom v rodině normálně bavili. Babička je silně věřící, tak jsem se obával, ale bavili jsme se o tom, že třeba papež František je vlastně ally. Naposledy jsem to řekl tátovi a trochu jsem se bál. Pořád jsem to oddaloval. Ale blížily se moje narozeniny a taťka mi přál hezkou přítelkyni a já si říkal, že takhle už to nejde dál a musím mu to říct. A dopadlo to dobře. Bylo to před čtyřmi lety, když mi bylo dvacet let. Rodina bydlí na malé vesnici na Moravě a já jsem to bral tak, že to je nějak moje věc a nemusí tam lidi vědět, že jsem gay. Ale stejně se to rozneslo, a přestože jsou hodně věřící, je to v pohodě. Byli spíš zvědaví, zda příště přijedu s nějakým hezkým klukem (smích).

Čemu se kromě spolkové činnosti věnuješ?

Studuju obor Jazyky v komunikaci neslyšících a blížím se ke konci bakalářského studia. Uvidíme, co bude dál. V Čechách je pro neslyšící na trhu práce hodně překážek. V zahraničí je to mnohem lepší. Zaměstnavatelé přijímají neslyšící více, méně se bojí. V Česku se všichni obávají komunikace, jak to zvládneme, a tak nás raději odmítnou. Je to docela boj. Předtím jsem studoval v Radlicích obor zubní technik. Bylo štěstí, že učitel, který mě tam učil, byl neslyšící a taky queer. V té době jsem vlastně potkal hodně queer lidí. Pomohlo mi to. Někteří lidé si představují, že osvěta o LGBT právech způsobí, že se najednou všichni stanou LGBT. To je samozřejmě nesmysl (smích). Je to naopak – když není osvěta, lidé nemají informace, nic nového se nedozví a mohou mít v sobě zmatek. Mohou se trápit a myslet si, že jsou divní a jen tak proplouvat světem. To má samozřejmě negativní vliv na jejich psychické zdraví. Izolovaní lidé, kteří se cítí sami v tom, kým jsou, mají mnohem více problémů. Proto si myslím, že je důležité dostávat informace nehledě na to, zda slyšíte nebo ne. Abyste viděli, že v tom nejste sami a že vaše identita je validní. Že nejste jediní na světě, kdo se takhle cítí. První coming out je ten vnitřní, vlastní sebereflexe, kdy si řeknete: „Aha, tohle jsem já.“ Nejprve musíte přijmout sám sebe takového, jaký jste. A potom získáte odvahu na vnější coming out.

Jaké máš plány do budoucna?

To je těžká otázka (smích). Přál bych si do budoucna děti, aspoň dvě. Mám dva synovce a dělají mi radost. Chtěl bych mít velkou rodinu a teplo rodinného krbu. A taky bych si přál, aby se schválilo manželství pro všechny. Mým profesním snem je stát se spisovatelem a věnovat se umění třeba u filmu. Rád fotím a natáčím, vizuální věci jsou mi blízké. A chtěl bych pěstovat kytky!

Připravila: Lucie Brandtlová, publicistka Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených, z.s.

Fotografie: archiv spolku Duha pro neslyšící, z.s.