Jméno Laura Bridgman dnes většině lidí asi příliš povědomé nebude, pokud se přímo nezajímají o historii lidí s hluchoslepotou. Ale v první polovině 19. století, kdy Laura žila, byla druhou nejslavnější ženou na celém světě, hned po královně Viktorii!

Možná jste slyšeli o Helen Keller, která jako první hluchoslepý člověk na světě vystudovala vysokou školu, později se stala spisovatelkou, lektorkou a aktivistkou a dodnes je především v americkém prostředí velmi známá. Matka Helen Keller vyhledala pro svou dceru vzdělání právě na základě příběhu Laury Bridgman, když si jej přečetla a zjistila, že se naučila psát a číst. Do té doby panovalo všeobecné přesvědčení, že vzdělávat hluchoslepé děti je nemožné. Následně pro Helen vyhledala Anne Sullivan, učitelku ze stejné školy, kam chodila i Laura. Letošní 21. prosinec bude výročím narození Laury Bridgman v roce 1829, výjimečné ženy, kterou si při této příležitosti připomínáme.

Laura se narodila do farmářské rodiny v New Hampshire, blízko Hannoveru. Ve dvou letech onemocněla spálou, na kterou v tomto období zemřely obě její sestry. Laura přežila, ale v důsledku nemoci ztratila sluch, zrak, chuť a do velké míry také čich. Jejím nejlepším kamarádem byl Asa Tenney, milý starý mládenec s poruchou řeči a mírným mentálním postižením, který žil v sousedství. Rodiče zaneprázdněni prací na farmě neměli na Lauru moc času, ale Asa se jí věnoval s velkou trpělivostí a něhou. Brával ji na výlety, učil ji poznávat přírodu dotekem, komunikoval s ní pomocí doteků a podle jednoho ze svých dopisů také pomocí znaků, které se naučil od původních obyvatel Ameriky. Laura se věnovala některým domácím pracím včetně šití a pletení. Komunikace s rodinou bývala ale velmi omezená a sestávala z několika málo znaků. Laura z těchto důvodů osamocení a nemožnosti komunikovat svoje potřeby a přání, propadala záchvatům vzteku podobně jako v dětství Helen Keller.

Publikováno s laskavým svolením archivu Perkinsovy školy pro nevidomé (Courtesy of Perkins School for the Blind Archives)

Pět let po založení Perkinsova ústavu pro nevidomé v Bostonu se jeho ředitel Samuel Gridley Howe dozvěděl o Lauře a chtěl ji zkusit vzdělávat. Laura se tak v roce 1837 přestěhovala do Perkinsova ústavu, kde bydlela v domácnosti ředitele a domů jezdila na prázdniny v létě. Naučila se číst, psát, vyjadřovat jednoduché myšlenky a nové manuální práce. Studovala také matematiku, zeměpis, historii, biologii a filozofii. Během hodin hudby vnímala piano a varhany tím, že na ně přiložila ruce. Laura využívala hmat, který měla obzvlášť citlivý, a poznávala pomocí něj okolí včetně stáří osob a jejich nálady. Podle vibrací a pohybu vzduchu byla schopna rozpoznat, zda se v její blízkosti někdo nachází.

Britský spisovatel Charles Dickens navštívil Lauru při své cestě do Ameriky, když jí bylo 13 let a napsal o ní ve své knize American Notes. Tím se Lauřin příběh dostal do povědomí veřejnosti. Laura měla v oblibě knihy v Braillově písmu, psala si deník a vedla si korespondenci. Vstoupila do baptistické církve a napsala tři básně: Svatý dům, Věci duchovní a Světlo a tma. Její vzdělávání skončilo, když jí bylo 23 let a Laura se vrátila domů. Tam však byla vyloučena ze společných rodinných setkání a trpěla samotou. Začala mít vážné zdravotní problémy (podle některých teorií konkrétně anorexii) a nakonec bylo rozhodnuto, že se může vrátit do Perkinsova ústavu, kde žila až do konce svého života a zemřela v padesáti devíti letech v roce 1889 na zápal plic.

Laura byla velmi nadaná na krejčovství, šila ručně i na šicím stroji. Nit navlékala pomocí jazyka. Její důležitá úloha spočívala v účasti na vzdělávání dalších nevidomých a zároveň neslyšících dětí, které do školy začaly přicházet po ní. Věnovala se především výuce šití. Prodejem ušitých výrobků si dokázala také vydělat určité peníze, ze kterých kupovala dárky přátelům a přispívala lidem v nouzi. Díky finančnímu fondu založenému ředitelem Howem měla Laura v ústavu svůj pokoj, který s ní v jednu dobu sdílela i učitelka Anne Sullivan, se kterou se spřátelila a která se později věnovala Helen Keller. Anne dokonce Helen přivezla obleček na panenku, který ušila Laura.

Publikováno s laskavým svolením archivu Perkinsovy školy pro nevidomé (Courtesy of Perkins School for the Blind Archives)

Odkaz Laury Bridgman je nadále živý mimo jiné v rámci specializovaného programu pro žáky a studenty Perkinsovy školy ve věku 3 až 22 let, kteří jsou hluchoslepí nebo neslyšící s přidruženým postižením. V roce 1937 proběhlo slavnostní odhalení pomníku Laury Bridgman před jejím rodným domem skupinou neslyšících a zároveň nevidomých studentů Perkinsova ústavu. Událost připomněla 100. výročí Lauřina příchodu do Perkinsova ústavu a pomník stojí před domem dodnes.

Pokud byste se rádi o Lauřině příběhu dozvěděli víc, můžete si v naší knihovně Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených vypůjčit knihu ve slovenštině s názvem Dievča, ktoré videlo dotykom a počulo srdcom od Márie Podhájecké. Na další fotografie Laury a jejích výrobků či osobních předmětů se můžete podívat zde.

Napsala: Lucie Brandtlová, publicistka Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených, z.s.

Fotografie: Publikováno s laskavým svolením archivu Perkinsovy školy pro nevidomé (Courtesy of Perkins School for the Blind Archives) a dále na základě veřejné domény fotky z Archivu Hellen Keller v Americké nadaci pro nevidomé (Helen Keller Archive at the American Foundation for the Blind, public domain)

Zdroje:

Gitter Elizabeth. The Imprisoned Guest: Samuel Howe and Laura Bridgman, The Original Deaf-Blind Girl. Picador, 2002. Str. 54. Via Wikipedia

Hale, Jen. Pilgrimage to Laura Bridgman’s childhood home. Perkins Archives Blog, Perkins School for the Blind, Watertown MA. 7. ledna, 2016.

McGinnity, B.L., Seymour-Ford, J. a Andries, K.J. Laura Bridgman. Perkins History Museum, Perkins School for the Blind, Watertown, MA. 2004

Perkins.org. A deafblind trailblazer you’ve probably never heard of.

Podhájecká Mária. Dievča, ktoré videlo dotykom a počulo srdcom. Prešov. 2000. Združenie rodičov a priateľov hluchoslepých detí. ISBN 80-968477-7-5. Str. 20-27.

Trent James W. Jr. Laura Dewey Bridgman. In: Brittanica.com