Mohou neslyšící lidé řídit auto?

Schopnost a oprávnění řídit auto je nutnou podmínkou k výkonu řady profesí. Někdy může být automobil také jediným možným prostředkem, jak se v hůře dostupných oblastech dostat do zaměstnání či dopravit děti do škol. Jak je to s řízením vozidla u neslyšících řidičů?

1. Jak dlouho máte řidičský průkaz a jak často řídíte? Potřebujete auto kvůli práci?

2. Bylo těžké získat řidičský průkaz? Měl jste tlumočníka nebo přepis při testech nebo v průběhu kurzu v autoškole?

3. Máte nějak speciálně upravené auto? Třeba více zrcátek apod.? Máte auto označené symbolem přeškrtnutého ucha?

4. Vyskytují se situace v dopravním provozu, kdy vám vada sluchu komplikuje řízení (neslyšíte houkání sanitky, policie, troubení apod.)?

M. K., 42 let, odborný pracovník a pracovník soukromé firmy v oblasti výroby

1. Průkaz mám 24 let. Řídím poměrně často, několikrát týdně, za rok najedu asi 15 tisíc kilometrů. Auto potřebuji kvůli dopravě do práce.

2. Získat řidičák bylo jednoduché, bavilo mě to, praxe i teorie – učení se na testy. Tlumočníka ani přepisovatele jsem neměl, ale střední škola pro sluchově postižené, kde jsem studoval, spolupracovala s autoškolou a učitel byl poučený, měl zkušenosti se sluchově postiženými lidmi a perfektně artikuloval.

3. Auto nemám nijak speciálně upravené, pouze jsem si do něj dal větší vnitřní zpětné zrcátko. Symbol ucha mám, používám.

4. Ne, vše si kontroluji na 200 % očima (úsměv). Nikdy jsem nedostal pokutu ani se nedostal do nějaké problémové situace.

K. V., 55 let, v invalidním důchodu

1. Řidičák mám od roku 1985, tedy 35 let, řídím tak 3 až 4x týdně, za rok najedu 7 až 8 tisíc kilometrů. Kvůli práci nyní již ne, jen na nákupy, návštěvu rodiny, cestu k lékaři apod.

2. Nebylo to těžké. Na kurzu jsme měli tlumočníka. Probíhalo to speciálně pro neslyšící v Brně.

3. Nemám v autě žádné speciální úpravy a symbol ucha v autě mám, používám.

4. Ne, vše si kontroluji očima, hodně se dívám do zpětného zrcátka, i s policisty se vždy nějak domluvím, většinou jen ty základní věci.

A. Z., 47 let, odborný pracovník, OSVČ

1. Řidičský průkaz mám již skoro 30 let a řídím poměrně často (několikrát týdně, za rok najedu cca 20-25 tis. km). Ano, auto potřebuji také kvůli práci.

2. Autoškolu jsme dělal v roce 1992 a tenkrát se o něčem jako tlumočení nebo přepis či jiná forma komunikačního servisu nedalo skoro ani uvažovat. Víceméně to ale proběhlo snadno, učil jsme se hlavně sám z učebnice. S učitelem u praktických jízd jsme měli domluvené nějaké pohybové signály. Tam mi jen vadilo, že když se jelo po Praze po kostkách (kočičích hlavách), tak se mi hůře vnímaly vibrace motoru, auto nemělo otáčkoměr a neměl jsem ještě odhad, kdy správně řadit. To přišlo až s další praxí.

3. Ne, pouze když jsme měli malé děti, měli jsme v autě navíc panoramatická zrcátka, abych na ně dozadu pohodlně viděl. Speciální značku O2, tedy "symbol ucha" mám v autě za oknem stále. Jinak bych koneckonců i porušoval zákon.

4. Komplikované situace v provozu jistě nastávají, ale nejsou nijak časté. Typicky jde např. o tu sanitku, které si člověk může všimnout později, i když kvůli své sluchové vadě je navyklý více sledovat okolí a dívat se do zrcátek. Komplikací může být např. i komunikace s policisty při dopravní kontrole atd.

P. S., 47 let, pracovník IT

1. Cca od 18 let, ale pořádně jsem začal řídit až od roku 2000. Najeto mám něco mírně pod 500.000 km. Řídím prakticky denně (cca 50 km každý den) a potřebuji ho do práce.

2. Nebylo to vůbec těžké. V podstatě jsem při výuce rozuměl „kulový“, ale stejně se jelo podle učebnice a co se týkalo jízd, tak v „cajku“. Nemusel na mě moc mluvit. Když byl problém, zajelo se ke straně a tam mi to řekl. Pokud jsem mu nerozuměl, tak mi těch pár vět napsal. Dnes by stačil okamžitý přepis.

3. Nemám žádné speciální úpravy a nikdy jsem neměl. Ani nepoužívám symbol přeškrtnutého ucha.

4. Hodně se koukám do zrcátek (všech), takže blížící se sanitku apod. zaregistruji. I když projíždím na zelenou (nebo jsem na hlavní), tak se stejně raději vždy dívám. Je to beztak zásada – nemusí to být sanitka, ale někdo, kdo projede na červenou...

J. H., 19 let, studentka

1. Řidičák mám 1 rok, jezdím tak 3x týdně, v průměru najedu za týden 300 km.

2. Bylo to v pohodě, tlumočníka jsem měla celou dobu, u teorie, u jízd a také u zkoušky.

3. Ne, nemám. Ucho nemám.

4. Stalo se mi, že jsem si pozdě všimla sanitky (jinak se snažím dívat více okolo sebe i do zrcátek), stalo se to zrovna, když jsem stála na semaforu a povídala si s kamarádkou.

F. B., 19 let, student

1. Řidičák mám čerstvý, měsíc, ale zatím neřídím, nemám auto a nemám moc příležitostí.

2. Bylo to v pohodě. Tlumočníka jsem měl jen u teorie a u zkoušky.

3. Nemám auto, a tak ani ucho (úsměv).

4. Zatím neřídím, ale třeba v noci je to lepší, světla nám poskytnou mnoho informací navíc.

K. V., 50 let, sociální pracovnice

1.Řidičský průkaz mám od roku 1992, řídím cca 3 x týdně.

2. Dříve se dělaly testy tak, že se vše učilo pouze z knížky. Takže jsem se to naučila z knihy a pak jsem absolvovala jízdy s učitelem autoškoly. Učitel na mě mluvil hlasitěji.

3. Auto mám označené symbolem ucha. Jiné úpravy nemám.

4. Ano, velmi mi vadí, že neslyším sanitku včas a málem jsme se s ní 3x srazila. Čekám, až výrobci vymyslí nějaké čidlo do auta, které upozorní, že jede vůz sanitky, policie atd. Již jsem to se složkami IZS řešila, ale zatím nelze taková úprava v autě udělat, rušilo by to signály zvenčí. V Japonsku myslím něco podobného již mají.

M. S., 40 let, operátorka výroby

1. Řidičský průkaz vlastním od roku 1997. Řídím každý den, neboť žiju s rodinou na vesnici. Do práce jezdím i na skútru podle počasí.

2. Průkaz mi byl vydán bez problémů. Instruktor v autoškole znal pouze pár let neslyšící, uměl pár znaků, které nám při jízdě ukazoval, na teorii nám něco někdy překládala jedna nedoslýchavá.

3. Speciálně upravené auto nemám, ani zrcátka navíc. Symbol “ ucho “ používám v autě, nejvíce při parkování v jednom městě, kde mají neslyšící a uživatelé ZTP osvobození od placení parkovného.

4. Situaci v provozu poznám vždy díky reakci či chování jiných řidičů, např. jedou pomalu i na boku nebo u semaforu, kde je zelená, stojí. Ale více si hlídám hlavně zpětné a také boční zrcátka.

Za pomoc s distribucí ankety mezi řidiče velice děkujeme Bc. Mgr. Alexandru Zvonkovi, Ph.D.

Připravila: Lucie Křesťanová, šéfredaktorka magazínu Dětský sluch

Fotografie: Shutterstock.com, Pixabay.com